Encyklopedie automatizace
A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

zobrazit slovník Zobrazit všechny pojmy


Pojmy
laboratoř měřicí uzavřený prostor se specifikovanými požadavky na prostředí a na veličiny ovlivňující přesnost měření a provoz laboratoře. Měřicí laboratoře se podle svého účelu a technické úrovně člení do několika tříd. Z ovlivňujících veličin je nejvýznamnější teplota, zejména při měření délek a elektrických veličin. Při měření teploty a některých světelných veličin není význam teploty jako ovlivňující veličiny tak výrazný. (viz měření ovlivňujících veličin v měřicí laboratoři). Ze stavebně technických požadavků na měřicí laboratoře je třeba brát ohled na umístění laboratoře, pokud možno v suterénu nebo v přízemí (nepodsklepeném), orientace oken k severu. Budova laboratoře má být v dostatečné vzdálenosti od rušných komunikací a těžkých technologických provozů, které mohou být zdrojem otřesů a vibrací. U nově budovaných laboratoří se jako stavební základ doporučuje tuhá železobetonová deska (tloušťka asi 0,5 m), uložená na štěrkopískové vrstvě tloušťky min. 0,5 m. Velké nároky na dodržení konstantní teploty vedou ke klimatizaci laboratoře. Klimatizační zařízení kromě regulace teploty také chrání před prašností a reguluje případně i vlhkost vzduchu. Pokud je klimatizační zařízení umístěno mimo vlastní laboratoř, doporučuje se, aby upravený vzduch vstupoval do laboratoře shora a byl odsáván při podlaze. Je třeba si uvědomit, že v blízkosti stěn (vzdálenost 1 až 2 m) je obtížné dodržet plánované teplotní podmínky, doporučuje se proto umisťovat velmi přesné měřicí přístroje pokud možno do středu místnosti. I když okna laboratoře jsou orientována k severu, doporučují se termální skla nebo žaluzie (umístěné zvenku a obsluhovatelné zevnitř místnosti).V náročných případech má být vstup do laboratoře proveden jako tzv. závětří. Laboratoře s nejvyššími nároky na přesnost měření jsou provedeny jako místnost v místnosti. Čistota prostředí se v laboratoři obvykle dociluje vyvozením mírného přetlaku v klimatizovaném prostoru, přetlak asi (10 až 20) Pa, instalací vhodných elektrických, popř. mechanických filtrů v klimatizačním systému, omezením počtu, popř. velikosti oken a dveří, omezením počtu osob pracujících v laboratoři a pravidelným úklidem. Při volbě osvětlení se uvažuje jako minimální hodnota 750 lx. Při plánování osvětlovacích zařízení je nutno s ohledem na následné ztráty (stárnutí a event. zaprášení osvětlovacích těles) násobit tuto hodnotu součinitelem 1,25, takže projekt by měl uvažovat s hodnotou asi 940 lx. Měřicí laboratoř nesmí sloužit jako průchozí místnost, místnost pro přípravu měření, dílna, sklad nebo odpočinkový prostor. Zásady pro provoz měřicí laboratoře jsou zpravidla stanoveny laboratorním řádem
LAN(Local Area Network) Většinou pokrývají oblast jedné budovy nebo areál jedné samostatné instituce. Zde jsou jednotlivé počítače navzájem propojeny řádově do vzdálenosti několika stovek metrů a ve výjimečných případech rozsáhlých podnikových sítí až několika kilometrů.
látky feroelektrické látky, které mají v elektrickém poli obdobné vlastnosti, jako látky feromagnetické v poli magnetickém. Mají velkou relativní permeabilitu (až 104) a nelineární závislost polarizace na intenzitě el. pole. S rostoucí teplotou polarizace klesá. Při bodě Curieově feroelektrickém ztrácejí se feroelektrické vlastnosti a látka se stává paraelektrickou. K těmto látkám patří některé titaničitany (např.BaTiO3), zirkoničitany a tantaličnany. První látkou, na níž byly feroelektrické vlastnosti objeveny, byla Seignettova sůl (vinan sodno-draselný), proto byl pro tyto látky používán dříve název látky seignettoelektrické
Linearizace signáluZpůsob úpravy signálu, jehož výsledkem je dosažení lineární závislosti signálu nebo výstupní veličiny na vstupní (měřené) veličině. Nejčastěji se používá k potlačení nelineární převodní charakteristiky některých druhů snímačů neelektrických veličin. Provádí se buď analogově, nebo číslicově.
Lineární motorMotor určený pro pohony vyžadující přímočarý posuvný pohyb. Podle vykonávaného pohybu rozeznáváme l. m. vibrační, vykonávající pohyb kmitavý, krokové l. m., umožňující přímočarý pohyb odstupňovaný po krocích, a monotónní l. m., vykonávající postupný přímočarý pohyb s možností změny směru. Nejdůležitější skupinu představují monotónní l. m., které se (podobně jako rotační konvenční stroje) dělí na motory stejnosměrné, synchronní a asynchronní (indukční).více na Wikipedia: Linear motor
Lineární potenciometrPotenciometr, u něhož platí lineární závislost mezi polohou běžce a dělicím poměrem. Tato závislost je teoreticky možná jen tehdy, není-li potenciometr zatížen, ale i tehdy je nesnadné ji technologicky dodržet. Chyby linearity řadu setin procenta se dosáhne drátovými a šroubovými potenciometry. Lineární závislosti při zatížení (jedinou velikostí zátěže) lze dosáhnout vhodně zvolenou nelineární charakteristikou potenciometru.více na Wikipedia: Linear potentiometer
Lineární systémTakový systém, jehož odezva na několik současně působících vstupních signálů se rovná součtu odezev na tyto jednotlivé signály. Tato definice zahrnuje dvě základní vlastnosti: homogenitu a aditivnost. L. s. jsou popisovány lineárními algebraickými, diferenciálními nebo diferenčními rovnicemi. Koeficienty v těchto rovnicích mohou být buď konstantní, časově neproměnné, a pak takový systém nazýváme lineární systém s konstantními koeficienty, nebo jsou funkcí času a pak jde o lineární časově proměnný systém.více na Wikipedia: Linear system
LogikaVěda o formách a zákonech myšlení. L. má několik dílčích disciplín. Pro technické aplikace má význam zejména formální l., studující formální vlastnosti logického usuzování. Podává soustavu pravidel usuzování, tj. schémat formálně správných úsudků. Výroková l. je část formální l., která podává soustavu schémat úsudků, jejichž správnost závisí pouze na významu logických spojek („nebo", „i", „jestliže", „pak" apod.), a proto zkoumá, jak jsou výroky pomocí logických spojek složeny z dílčích výroků. Formální l. používající speciální symbolické jazyky se nazývá symbolická l. Symbolická l. používající matematické pojmy a metody se nazývá matematická . Matematická l. se používá v teorii logických obvodů, v teorii systémů a při návrhu automatických zařízení logického typu a automatického zpracování dat. V technických aplikacích přiřazujeme pravdivému výroku logickou hodnotu 1 a nepravdivému výroku logickou hodnotu 0. Pro fyzikální realizaci logických obvodů (např. elektrických) přiřazujeme hodnotám 0, 1 elektrické napětí určité velikosti. Přiřadíme-li hodnotě 1 vyšší úroveň napětí (H) a hodnotě 0 nižší úroveň napětí (L), mluvíme o kladné 1. Přiřadíme-li naopak hodnotě 1 nižší úroveň napětí (L) o hodnotě 0 vyšší úroveň napětí (H), mluvíme o záporné 1.více na Wikipedia: Logic