Encyklopedie automatizace
A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

zobrazit slovník Zobrazit všechny pojmy


Pojmy
váhy zařízení k vážení, tj. k měření hmotnosti, jako základní vlastnosti hmoty gravitační. Název pochází od slova „váha“, který je dnes nahrazen termínem „hmotnost“. Původně se slovem „váha“ rozumělo gravitační silové působení na tělesa, tedy dnešní tíha, protože o existenci hmotnosti nikdo kromě vědců neuvažoval. Na rovnoramenných vahách skutečně měříme vlastně tíhu (v beztížném stavu by se nedaly běžné váhy použít), vzhledem k tomu však, že na vážený objekt i na závaží působí prakticky stejné tíhové zrychlení, můžeme porovnávání tíhové síly nahradit porovnáváním hmotnosti a tedy měřením hmotností. Kromě vah rovnoramenných resp. nerovnoramenných, existuje řada systémů pákových založených na stejném principu porovnávání dvou tíh, při stejném tíhovém zrychlení. I když víme, že při vážení jde o komparaci hmotností, používají se staré termíny, jako váhy, vážení, závaží, přívažek apod. i nadále. Pokus o nahrazení termínu vážení termínem „hmotnění“ ztroskotal. Je nutno připomenout, že slovo „váhy“ je pomnožné. To znamená, že termín „váhy“ používá i pro pouhý jeden přístroj. Viz vážení, metody vážení, různé druhy vah. Kromě běžné metody komparace dvou hmotností používají se zpravidla při menších nárocích na přesnost systémy dynamometrické, kterými určujeme hmotnost z tíhy (tedy ze síly) tak, že hmotnost určíme dělením tíhy hodnotou místního tíhového zrychlení. Pro kompenzaci sil se používají pružiny např. šroubovicové. Tento druhý způsob vážení se od prvého liší zásadně v tom, že první metoda je nezávislá na místním tíhovém zrychlení, kdežto druhá dává výsledky závislé na místní hodnotě tíže. Dosud uváděné systémy vah využívají vlastností hmoty gravitační (těžké). Výjimečně (např. v beztížném stavu) lze využít také vlastností hmoty setrvačné
VektorPrvek vektorového prostoru definovaného nad tělesem skalárů (reálných nebo komplexních čísel). Vektorový prostor je neprázdná množina prvků (v.), ve které jsou definovány: jednotkový v., nulový v., opačný v. a dvě operace vyhovující komutativním, asociativním a distributivním zákonům — násobení skalárem a součet v. Prvky vektorového prostoru dimenze n jsou n-rozměrové v. Zapisujeme je ve formě uspořádané n-tice souřadnic v. v příslušné bázi vektorového prostoru jako řádkový nebo sloupcový v.více na Wikipedia: Vector
veličina stavová též veličina stavu, veličina intenzivní, intenzita, kvalita, veličina vyjadřující úroveň nějaké vlastnosti. Stavové veličiny jsou většinou neaditivní, na rozdíl od veličin extenzivních (kvantit). Příkladem je čas (někdy řazený do zvláštní skupiny jako veličina protenzivní), teplota, intenzita elektrického pole, intenzita zvuku aj. U stavových veličin se rozlišuje intenzita a interval. Pro některé stavové veličiny se obtížně stanoví měrové jednotky, tak se volí stupnice intenzit, u níž je jasná jednotka uspořádání. Interval je rozdíl dvou intenzit a má charakter kvantit (interval může být nulový). Pokud je možné stanovit jednotku intervalu intenzit, pak je vhodné takovou jednotku použít také pro intenzity.
veličina základní veličina, která v určité soustavě veličin, byla zvolena za základní. V SI je sedm základních veličin: délka, hmotnost, čas, elektrický proud, termodynamická teplota, látkové množství a svítivost. Bývalou soustavu CGS tvořily tyto základní veličiny: délka, hmotnost a čas
Velikost krokuVelikost kroku je úhel, daný konstrukcí a způsobem ovládání motoru, který odpovídá změně polohy rotoru po zpracování jednoho řídicího impulsu.
Vizualizační prostředíProstředí, sloužící pro komfortní obsluhu a sledování parametrů řídicího systému. Nejčastěji pracuje na platformě PC v prostředí MS Windows.
Vizualizační prostředíProstředí, sloužící pro komfortní obsluhu a sledování parametrů řídicího systému.
VstupInformační kanál systému, kterým informace vyměňované mezi systémem a jeho okolím procházejí pouze ve směru z okolí do systému. U regulačních systémů označujeme např. v. řídicí veličiny, v. poruchy apod. U řídicích systémů s číslicovou částí mohou být analogové v. i číslicové v. (použití převodníků Č/A, A/Č).
Vstupní signálSignál přivedený na vstup zařízení, prvku nebo systému.
výkon zn. P, výkon okamžitý definován diferenciálním podílem práce A a času t, tedy P´=dA/dt. Střední výkon (při nerovnoměrném přívodu práce) je dán vztahem P = DA/Dt. Je-li práce ve sledovaném ději odváděna, jde o výkon, je-li přiváděna jedná se o příkon. Jednotkou je 1 watt = 1W. Nějaké zařízení má výkon 1 wattu, vykoná-li se práce 1 joulu za 1 sekundu, 1W = 1 J/s. Viz měření výkonu elektrického proudu
VýstupOznačení informačního kanálu systému, kterým informace vystupují ze systému do jeho okolí. U řídicích systémů s číslicovou částí mohou být analogové v. i číslicové v. (použití převodníků Č/A, A/Č).
Výstupní signálSignál vystupující ze zařízení, prvku nebo systému.