Encyklopedie automatizace
A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

zobrazit slovník Zobrazit všechny pojmy


Pojmy
Absolutní adresaPřímé (absolutní) číselné označení místa v paměti. Je-li součástí instrukce tzv. relativní adresa, převede se na a. a. modifikací obsahem některého z registrů.více na Wikipedia: Absolute address
Absolutní stabilitaPojem, který se vyskytuje při řešení stability nelineárních systémů. Zatímco u lineárních systémů je stabilita jednoznačně dána vlastními parametry systému a nezávisí ani na jeho okamžitém stavu, ani na bu¬dicích signálech, u nelineárních systémů není pojem stabilita nelineár¬ního systému jednoznačný, a proto se musí používat další definice sta¬bility — např. stabilita v malém a ve velkém, asymptotická stabilita atd. A. s. znamená, že určitým způsobem definovaná stabilita neplatí jen pro jeden konkrétní systém, ale pro celou třídu systémů, jejichž lineární část a nelineární část splňují jisté podmínky.
Adaptivní regulaceŘízení, ve kterém jsou pro změnu typu řídicích parametrů nebo vlivu řídicích parametrů případně obou použity automatické prostředky, aby byla zdokonalena činnost řídicího systému.
Akční členAkčními členy míníme všechny prvky, které jsou určené k využití zpracované informace. Jsou to tedy prvky na konci řetězce zpracování informace. Nastavují velikost akční veličiny, tj. realizují vstup do regulované soustavy. Jejich nejčastějšími představiteli jsou pohony a na ně navazující regulační orgány.
AlgoritmusPosloupnost operací, kterými je určen nějaký proces, obvykle výpočetní. Má být přesný a jednoznačný. Dále má být použitelný pro celou třídu výchozích údajů a má vést k získání výsledných údajů. Často mluvíme o algoritmu řešení dané úlohy. Příkladem může být Gaussova eliminační metoda pro řešení soustavy lineárních algebraických rovnic nebo postup při obsluze některého technického zařízení.více na Wikipedia: Algorithm
ampér zn. A, jednotka elektrického proudu, čtvrtá základní jednotka SI. Definice: ampér je proud, který při stálém průtoku dvěma rovnoběžnými přímými, nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzdálenosti 1 metru (od sebe), vyvolá mezi vodiči sílu 2.10-7 newtonu na jeden metr délky (definice z roku 1948)
Analogový signálSignál, jehož informační parametr může nabývat jakékoliv hodnoty v daném rozsahu.
AnemometrAnemometr (z řec. anemos = vítr), přístroj k měření okamžité rychlosti vzduchu (plynů), používaný hlavně ve vzduchotechnice a v meteorologii. Nejznámější je anemometr lopatkový (větrník jako u ventilátoru), kterým lze měřit rychlosti asi od 0,3 m/s a anemometr miskový s tzv. Robinsonovým křížem, kterým lze měřit rychlosti asi od 0,7 m/s. Má ovšem značnou setrvačnost, jež průměruje rychlejší změny rychlosti vzdušiny. Indikační výstup je různý. Existují také anemometry tlakové. Citlivější jsou anemometry elektronické s tranzistorovým měřicím systémem, měřicí rychlosti již od 0,1 m/s, umožňující připojení na registraci. Pro malé rychlosti (plouživé) se používá termoanemometr, odporový (žárový) anemometr nebo anemometr se studeným vláknem.
anoda elektroda, připojená v elektrickém obvodu ke kladném potenciálu vzhledem k druhému pólu, ke katodě
AproximaceNahrazení složité funkce, kterou často nelze analyticky definovat funkci jednodušší. V praxi se nejčastěji vyskytují tyto dva případy: 1. Aproximace časové funkce stupňovitou funkcí nebo funkcí lineární 2. Aproximace nelineárních charakteristik 3. Aproximace dynamických vlastností soustavvíce na Wikipedia: Approximation
aretace ochranné mechanické zařízení, kterým se podepře nebo uchytí choulostivá část měřicího zařízení v době, kdy se neměří nebo při transportu. Aretují se např. vahadla přesných vah, závěsy galvanometrů, střelky kompasů apod.
Ashbyův homeostatRelativně jednoduchý fyzikální model složitých homeostatických pochodů, které lze pozorovat v tělech živočichů. Homeostáze je činnost živého organismu, která umožňuje zaujímat rovnovážný stav při působení množiny vnějších vlivů. Jako příklady homeostáze lze uvést mechanismy udržující ve stanovených mezích koncentraci glukózy v krvi, vnitřní teplotu teplokrevných živočichů, krevní tlak v aortě apod. W.R. Ashby, anglický neurolog a psychiatr sestavil elektromechanický a později elektronický model těchto homeopatických pochodů. Nejjednodušší A.h. je tvořen čtyřmi elektromagnety, z nichž každý svým posuvným jádrem ovládá tři posuvné rezistory, zapojené v obvodu zbývajících elektromagnetů, a sám je napájen přes tři posuvné rezistory, ovládané polohou jader zbývajících tří elektromagnetů. Každý prvek A.h. má tři vstupy a tři výstupy. Při připojení elektrické energie k systému se jádra elektromagnetů začnou pohybovat, a ovládají tak budící proud dalších elektromagnetů. Systém buď po určité době nalezne jednu z velkého množství rovnovážných poloh nebo se jedno jádro dostane do krajní polohy. V tomto případě se jádra samočinně uspořádají do nové prvotní polohy a A.h. hledá znovu rovnovážný stav. Nakonec systém vždy nalezne dočasný rovnovážný stav.více na Wikipedia: Homeostat from Ashby
atmosféra normální zn. atmn, jednotka tlaku (tlakové výšky), mezinárodně přijatá jako normální hodnota barometrického tlaku s hodnotou 1 atmn = 101 325 Pa (pascal)
AutomatObvykle chápán jako zařízení, které na jisté vstupní signály a podle určitého postupu dává samočinně určité výstupní signály. Abstraktní automat je určen třemi množinami – vstupní abecedou X, výstupní abecedou Y, množinou vnitřních stavů stavů S a dvěma funkcemi – přechodovou a výstupní. Jsou-li množiny X, Y, S konečné, mluvíme o konečném automatu. Závisí-li hodnota na výstupu pouze na vstupní hodnotě, mluvíme o kombinačním automatu. Posloupnost vstupních písmen z abecedy X se nazývá vstupní slovo. Analogicky se definuje výstupní slovo. Automat pracuje v diskrétním čase. V každém taktu příjme automat jedno písmeno vstupního slova, změní stav a na výstupu se objeví příslušné písmeno výstupní abecedy. Jsou-li přechodová a výstupní funkce jednoznačně určeny vstupem a stavem, mluvíme o deterministickém automatu.
automatizace vykonávání činnosti prostředky zajišťujícími samočinný chod. Jinak činnost, která probíhá bez lidského působení, nebo zařízení jež působí samočinně
bar zn. bar, jednotka tlaku mimo soustavu SI. Je uznána CIPM pro dočasné použití. 1 bar = 100 kPa (přesně); 1 mbar = 1 hPa
barograf přístroj zaznamenávající hodnoty barometrického tlaku v závislosti na čase.
barometry tlakoměry, sloužící výhradně pro měření barometrického tlaku (tj. tlaku okolního ovzduší, přesněji místního tlaku vzdušného obalu Země). Barometry se dělí na: 1. barometry kapalinové, 2 barometry deformační, 3. barometry pístové pro zvláště přesná etalonová měření.
běhoun vah vyvažovací závaží pohyblivé po vahadle. Změnou jeho polohy na vahadle se dosahuje rovnováha
Bílý šumNáhodný signál, jehož výkonová spektrální hustota je konstantní. To znamená, že v tomto signálu jsou rovnoměrně zastoupený signály všech frekvencí od nuly do nekonečna. Jeho autokorekční funkce má tvar jednotkového Diracova impulsu. Fyzikální realizace bílého šumu není možná., neboť bychom museli realizovat zdroj, který by byl schopen dodávat v celém pásmu kmitočtů konstantní energii. Pro praktické účely se proto bílý šum nahrazuje různými typy pseudonáhodných signálů, které splňují vlastnosti bílého šumu pouze v omezeném pásmu kmitočtů.více na Wikipedia: White noise
Binární kódKód, který jednoznačně přiřazuje k dané informaci kombinaci pouze dvou různých znaků 0 a 1 nebo dvouhodnotový signál. Tato kombinace má libovolný počet těchto elementárních znaků 0 a 1. Např. dekadickému číslu 5 ke přiřazena kombinace 0101. B.k. se používá nejčastěji v číslicových obvodech k vyjádření dekadických čísel. Informace, k níž přiřazujeme kombinaci binárních znaků, nemusí však být jen číslice. Může to být například písmeno, libovolných znaků, nemusí však být jen číslice. Může to být např. písmeno, libovolný znak nebo jiná dohodnutá informace.více na Wikipedia: Binary code
BionikaVědní obor, který se zabývá zkoumáním možností uplatnění některých principů organizace reálných biologických systémů v technické praxi pro navrhování dokonalejších technických zařízení. Jako příklad lze uvést snahu o zdokonalení struktury dnešních samočinných počítačů na základě neurofyziologického a kybernetického popisu struktury mozku. Bionika sleduje i opačný cíl – konfrontací skutečných biologických systémů a jejich bionitických modelů, předat získané výsledky biologům a lékařům jako materiál ke zkoumání a k rozvoji nových metod vyšetřování ve zdravotnictví apod. Název vědního oboru pochází z řeckého bios – život.více na Wikipedia: Bionics, Biocybernetics
BIPM Mezinárodní úřad vah a měr, viz Bureau International des Poids et Mesures
bit (zkratka z binary digit – dvojková číslice) nejmenší, dále nedělitelné množství informace (představuje rozhodnutí mezi dvěma možnostmi, buď jedné nebo druhé), obvyklé násobky jsou kilobit a megabit
Bod rosnýStav, ve kterém je vzduch vodními parami právě nasycen. Teplota rosného bodu závisí na (parciálním) tlaku vodní páry ve vzduchu. V případě, že vzduch je vodními parami nasycen, pak relativní vlhkost vzduchu se rovná 100%. Klesne-li teplota vzduchu pod teplotu rosného bodu, vodní páry kondenzují (vytváří se rosa nebo jinovatka).
Bod táníTeplota, při níž dochází k přeměně fáze pevné v kapalnou.
Bod trojnýTeplota, při níž jsou v termodynamické rovnováze všechny tři fáze (pevná, kapalná i plynná). Bod v diagramu t - p (teplota - tlak), v němž se protíná čára tuhnutí, vypařování a sublimace.
Bod tuhnutíTeplota, při níž dochází k přeměně kapalné fáze v pevnou.
Body teplotní pevnéTermodynamické stavy těles, jejichž realizace a příslušné hodnoty teplot tvoří základ Mezinárodní teplotní stupnice.
brutto hmotnost tělesa včetně hmotnosti obalu nebo spoluodvažovaného dopravního prostředku
Brzdění servomotoruMetoda zmenšování úhlové rychlosti servomotoru. Servomotor lze brzdit několika způsoby. Servomotor pracuje při brzdění na brzdné momentové charakteristice, která odpovídá zvolenému způsobu brzdění. 1. Generátorové brzdění 2. Dynamické brzdění 3. Brzdění protiproudem
Bureau International des Poids et Mesures zkr.BIPM, Mezinárodní úřad pro váhy a míry byl založen na základě Metrické konvence, podepsané v Paříži 20. května 1875 a sídlí v pavilonu de Breteuil v parku de Saint-Claud v Sevres u Paříže ve Francii. Budovy BIPM leží na exteritoriálním území. Jeho provoz je financován společně členskými státy Metrické konvence. K 1.lednu 1999 bylo 52 členských států. Úkolem BIPM je celosvětové zajištění jednotnosti fyzikálních měření. Prvním posláním po jeho vzniku bylo pro všechny členské státy opatřit prototypy metru a kilogramu, vyhodnotit je a zajistit jejich vazbu na BIPM. Dnes zajišťuje BIPM celosvětově primární etalonáž základních veličin SI a podílí se na výzkumu dalšího zpřesnění jejich realizace
byte též bajt nejmenší adresovatelná jednotka entit tvořená osmi bity, obvyklé násobky jsou kilobyte, megabyte a gigabyte
cejchování měřidel starý název pro ověřování a kalibraci. Zjišťovalo se, zda měřidlo vyhovuje předepsaným náležitostem a v kladném případě se opatřilo cejchem
centpůvodně stonásobek různých liber, u regionálních, též stará jednotka hmotnosti používaná v býv. Rakousku a u nás i v řadě jiných zemí s hodnotou 50 kg (= stonásobek metrizované libry). Po metrizaci rovný 100 kg. Setkáme se s ním v Německu (1 Doppelzentner = 100 kg.
centimetr zn. cm, setina metru základní jednotka bývalé soustavy jednotek CGS
CitlivostPoměr odezvy měřicího přístroje a odpovídající změny podnětu na jeho vstupu.
CitlivostCitlivost systému: je obecně velikost odezvy na jednotkovou změnu kterékoliv veličiny, která na systém působí. Citlivost obecného systému je tedy více a jsou dány parciálními derivacemi výstupní proměnné podle jednotlivých veličin, jejichž působení na systém se uvažuje. Citlivost měřícího přístroje: vyjadřuje velikost údaje měřidla v dílcích nebo relativních jednotkách (výchylku), připadající na jednotku měřené veličiny.více na Wikipedia: Sensitivity
Clona měřicíPevné průtokoměrné čidlo tvaru desky s kruhovým otvorem, zužujícím průtočný profil uzavřeného průtoku kruhovým potrubím, kde se vytváří tlakový rozdíl, z něhož se odvozuje hodnota průtoku. Nedokonalou přeměnou kinetické energie v energii potenciální (třením, vířením) vzniká za clonou trvalý pokles tlaku, tzv. tlaková ztráta.
Cyklus CarnotůvUzavřený termodynamický děj, neboli soubor několika po sobě následujících stavových změn (dějů), končící stavem výchozím. Ze všech vratných cyklů má ideální Carnotův cyklus nejvyšší účinnost. Cyklus se skládá ze dvou dějů adiabatických a dvou dějů izotermických.
Časová konstantaParametr, který udává dynamické vlastnosti členů regulačního obvodu. Definice č. k. se liší podle typu členu, u kterého se vyskytuje. U integračního členu je č. k. převrácenou hodnotou zesílení. U statického členu prvního řádu je to poměr koeficientů v diferenciální rovnicivíce na Wikipedia: Time constant
Časová konstantaDoba, za kterou je dosaženo 63,2% celkového nárůstu nebo poklesu hodnoty na výstupu lineárního systému prvního řádu, způsobeného skokem nebo impulzem na vstupu.
Časová oblastOznačení používané pro metody pracující s funkcemi času nebo s časově závislými charakteristikami. V automatizační technice jsou to obvykle impulsové a přechodové charakteristiky. Rovněž při použití metody stavového prostoru mluvíme o řešení v č. o. Naproti tomu metody pracující s frekvenčními závislostmi označujeme jako řešení ve frekvenční oblasti.více na Wikipedia: Time domain
Časová odezvaNázev používaný pro časový průběh výstupní proměnné určitého dynamického členu. Toto označení je správné, je-li vstupním signálem funkce obecného typu, nikoliv jednotkový (Diracův) impuls nebo jednotkový skok (pak jde o impulsovou nebo přechodovou charakteristiku).více na Wikipedia: Time response
Černá skříňkaNázev takového systému nebo jeho částí, u kterého známe pouze výstupní a vstupní proměnné. O vnitřní struktuře, způsobu realizace a pochodech, které probíhají uvnitř tohoto systému nevíme nic. Metoda černé skřínky se používá při formulaci struktury systémů automatického řízení, při tvorbě blokových schémat, při sestavování modelovacích sítí a při simulacích.
Český metrologický institut zkratka ČMI, zabezpečuje jednotnost a přesnost měřidel a měření ve všech oborech vědecké, technické a hospodářské činnosti. Zajišťuje především shodu realizace jednotek veličin v České republice s mezinárodně uznávanými etalony a přenos měřicích jednotek do praxe. Český metrologický institut byl zřízen Ministerstvem hospodářství ČR k 1.1.1993 jako příspěvková organizace, od 1.11.1996 převzalo funkci zřizovatele Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (zkratka MPO). Podle zákona č. 505/90 Sb. ve znění zákona č. 119/2000 Sb., je výkonným orgánem státní správy v oblasti metrologie. ČMI je řízen MPO a metodicky Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). ČMI je přidruženým členem EUROMET (sdružení národních metrologických institucí zemí EU a EFTA), v technických věcech zastupuje ČR v organizaci WELMEC (Evropská spolupráce v legální metrologii). ČMI se aktivně účastní spolupráce s orgány Metrické konvence (Mezinárodní úřad pro váhy a míry, Paříž) a OIML (Mezinárodní organizace pro legální metrologii, Paříž - ředitel ČMI je za ČR členem výboru OIML). ČMI je hlavní výkonnou organizací národního metrologického systému. Jeho činnosti mohou být členěny do těchto oblastí: 1. zabezpečuje českou státní primární etalonáž jednotek a stupnic fyzikálních a technických veličin, 2. uchovává, zdokonaluje a mezinárodně porovnává předmětné etalony, včetně přenášení hodnot jednotek na sekundární etalony, 3. provádí výzkum a vývoj v oblasti metrologie, 4. řídí tvorbu certifikovaných referenčních materiálů a zajišťuje jejich certifikaci, 5. zabezpečuje účast na mezinárodní spolupráci v oblasti vědecké, legální metrologie a certifikovaných referenčních materiálů, podílí se na zastupování české metrologie v mezinárodních organizacích (metrická konvence, OIML, WELMEC, EUROMET, NCSL), 6. zpracovává a vydává metrologické předpisy pro metody přenosu hodnot jednotek veličin ze státních a primárních etalonů na etalony nižších řádů, pro ověřování stanovených měřidel. 7. zabezpečuje sekundární etalonáž fyzikálních a technických veličin a jednotek, uchovává, porovnává a zdokonaluje vlastní sekundární etalony, rozvíjí metody etalonáže, 8. vykonává státní metrologickou kontrolu měřidel tj. schvalování typu a ověřování stanovených měřidel, vykonává funkci střediska kalibrační služby, 9. provádí státní metrologický dozor u autorizovaných metrologických středisek, středisek kalibrační služby, u subjektů autorizovaných pro výkon úředního měření, u subjektů, které vyrábějí nebo opravují stanovená měřidla, popřípadě provádějí jejich montáž u uživatelů měřidel, 10. provádí registraci subjektů, které vyrábějí nebo opravují stanovená měřidla, popřípadě provádějí jejich montáž, 11. podílí se na certifikaci výrobků a certifikaci systémů řízení jakosti z hlediska metrologického zabezpečení, 12. poskytuje metrologické expertízy a informace, provádí odborná metrologická školení a certifikaci metrologických pracovníků, 13. podle potřeby a technických možností zajišťuje opravy a servis měřicí techniky, popř. její výrobu a montáž, 14. poskytuje konzultace pro metrologická pracoviště v ČR, 15. zajišťuje nákup a prodej měřicí techniky, zařízení a materiálu pro účely poslání ČMI realizuje neobchodní dovoz a vývoz měřidel a měřicí techniky, 16. vyrábí zdroje záření a zajišťuje atestaci a distribuci sekundárních etalonových zářičů a roztoků s radionuklidy pro potřeby kalibrace. k těmto čelům zabezpečuje neobchodní dovozy a vývozy radioaktivních materiál. Pracoviště ČMI jsou k 1.1. 2001 tato: Oblastní inspektoráty: Praha, České Budějovice, Plzeň, Liberec (s pobočkou v Mostě), Pardubice (s laboratoří v Dobřenicích), Brno (s pobočkami v Jihlavě a Kroměříži), Opava (s pobočkou v Olomouci). Dalším pracovištěm je Inspektorát pro ionizující záření v Praze a Laboratoř primární metrologie v Praze
čidlo zařízení, sloužící k vytvoření měřicího signálu, který definovaným způsobem odpovídá měřené veličině. Čidlo může být částí snímače, u něhož se vytváří vlastní převod veličin. Čidla dělíme do dvou základních skupin: aktivní a pasivní(viz detektor, senzor, receptor). Čidlo je vstupní prvek systému, přijímající informaci z okolí nebo o vlastním systému. Čidlo technické je vstupní součástí snímače, na nějž přenáší fyzikální nebo technické parametry. Takovým čidlem je např. pro teplotu měřicí spoj termoelektrického článku, pro průtok dýza nebo clona, pro hladinu kapaliny plovák aj. Netechnickým čidlem je např. člověk podávající subjektivní informaci o nekvantifikovatelných parametrech, různých přírodních jevech apod.
Číslicový signálSignál, jehož informační parametr může nabývat jakoukoliv hodnotu z množiny diskrétních hodnot, které jsou reprezentovány čísly.
ČítačZařízení pro pamatování čísla, umožňující, aby se toto číslo zvětšovalo (nebo zmenšovalo) o jedničku nultého nebo jiného řádu použité číselné soustavy, změna stavu se vyvolává příchodem vnějšího signálu. Elektronický č. se obvykle skládá z několika bistabilních klopných obvodů ve funkci paměťových logických členů pro jeden bit, které tvoří tzv. stupně c.více na Wikipedia: Counter
člen deformační většinou vstupní část snímače ve které se převádí vstupní neelektrická veličina (síla, tlak, moment) na deformaci, která se dále měří některým typem snímače. Je to např. nosník, válec, trubka, hřídel, membrána, prstenec apod. Č. d. jako součást snímače je obvykle vyroben z velmi kvalitní oceli a je navržen tak, aby pracoval v lineární části deformační charakteristiky. Nesmí v něm být vnitřní pnutí a má mít minimální hysterezi. Požaduje se také co nejlepší dlouhodobá stálost deformační charakteristiky. Na výrobu d. č. se také používají monokrystalické materiály (Si, Ge apod.) pro jejich vynikající mechanické vlastnosti a pro možnost realizace integrovaných snímačů a elektronických obvodů přímo ve snímači
ČSN ISO 1000 Norma „Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek“, obsahuje informaci o základních a odvozených jednotkách SI, o předponách SI a o jednotkách mimo SI, které se mohou používat a dále doporučující příklady tvorby dekadických násobků a dílů a některé další jednotky, které lze používat
čtení (metrol.)úkon vizuální (v přeneseném smyslu automatizovaný) ke zjištění hodnoty měřené veličiny. Termín odečítání je nesprávný, pokud nejde o zjištění rozdílu dvou nenulových hodnot
Datová sběrniceProstředek přenosu informací mezi stanicemi propojenými nejméně jedním datovým přenosovým vedením.
DDCDirect Digital Control, tj. přímé číslicové řízení - činnost regulátoru je uskutečňována číslicovým řízením (ovšem nevylučuje použití analogových signálů).
deformace též přetvoření, změna tvaru pevných těles způsobená silovými, teplotními, vlhkostními popř. jinými účinky. U technických materiálů rozeznáváme deformaci pružnou (v mezích Hookeova zákona, kdy se těleso po ukončení působení vrátí do původního tvaru) a deformaci trvalou
Děj adiabatickýTermodynamický děj, probíhající za stálé entropie, tzn. že se soustavě při tomto ději energie (teplo) ani nepřivádí, ani neodvádí.
Děj izotermickýTermodynamický děj, probíhající za stálé teploty.
DekodérZařízení s mnoha vstupy a výstupy, sloužící pro automatický převod informace z jednoho kódu do jiného. Např. určité kombinaci vstupních signálů je přiřazen pouze jeden určitý signál na určitém výstupu. D. v užším slova smyslu je zařízení pro převod číselné informace z binárního kódu (dvojkového) do kódu 1 z 10 (zařízení pro opačný převod se nazývá kodér)více na Wikipedia: Decoder
DekodérZařízení s mnoha vstupy a výstupy, sloužící pro automatický převod informace z jednoho kódu do jiného. Např. určité kombinaci vstupních signálů je přiřazen pouze jeden určitý signál na určitém výstupu. D. v užším slova smyslu je zařízení pro převod číselné informace z binárního kódu (dvojkového) do kódu 1 z 10 (zařízení pro opačný převod se nazývá kodér)více na Wikipedia: Decoder
dělení stupnice u analogové stupnice soubor (řada) čárek k čtení nebo k nastavování hodnot příslušné veličiny. Dělení je charakterizováno intervalem (vzdáleností) čárek a hodnotou dílku stupnice. Nejmenší interval délky dílku stupnice je u přímé stupnice asi 0,01 mm (např. u fotograficky zhotovené stupnice na skle), u kruhové zpravidla 1o. Čárky mají být krátké, ostře ohraničené a stejně tlusté. U některých speciálních stupnic jsou použita namísto čárek barevná pole.
Dělič kmitočtuZařízení, které má zmenšit kmitočet daného signálu v pevně daném poměru. Dnes je častým řešením převod původního signálu na posloupnost impulsů, které se čítají čítačem. Jakmile je tento čítač naplněn, vydá výstupní impuls a pokračuje znovu v čítání. Kmitočet výstupních impulsů je pak dán původním kmitočtem děleným kapacitou čítače. Toto řešení d. k. je výhodné, protože umožňuje zpracovávat velký rozsah vstupních kmitočtů a protože kapacitu čítače lze nastavit zpětnými vazbami na libovolné celé číslo (tedy i jakékoliv prvočíslo) a jím pak dělit.
Detektor úrovněPřístroj, který rozlišuje, zda úroveň střídavých napěťových signálů (vyjádřená v decibelech nebo přímo v jednotkách napětí) nebo okamžitá hodnota stejnosměrných signálů dosáhla určité předem definované meze, nebo zda tuto mez překročila. Název se používá často v přeneseném smyslu také pro měřič úrovně vysokofrekvenčního signálu.
Diagnostický systémSoubor prostředků umožňujících průběžně a dlouhodobě zjišťovat technický stav určitého provozního zařízení. D. s. má dvě hlavní složky, nazývané obvykle termíny převzatými z výpočetní techniky: technické vybavení a programové vybavení. K technickému vybavení d. s. patří především úprava základního zařízení (např. vyvedení kontrolních bodů) a vlastní diagnostické zařízení, které umožňuje zjistit technický stav základního zařízení během nejkratší možné doby a s minimem montážních prací. Dále sem patří prostředky k automatickému řízení činnosti diagnostického zařízení. Jsou to např. prostředky k řízení posloupnosti jednotlivých měření a záznamu jejich výsledků. Zpravidla se zde používá řídicí počítač, zařazený na nejnižší úrovni hierarchického systému.
diagnostika soubor metod ke zjišťování vlastností a parametrů zkoumaného objektu (např. příznaků nemoci v lékařské diagnostice nebo chodu nějakého ústrojí v technické diagnostice)
Diferenciální selsynZařízení určené pro převod úhlu mechanického otáčení na elektrický signál. Rotor, který je mechanicky natáčen osou s výchylkou, nese jednofázové vinutí. Stator, který má trojfázové vinutí, je napájen ze statoru jiného selsynu. Díky tomuto napájení se v dutině statoru indukuje střídavé magnetické pole, jehož osa má výchylku. Napětí indukované ve vinutí rotoru je úměrné rozdílu nebo součtu obou výchylek. Diferenciální selsyny se vyrábějí pro kmitočty napájecího napětí 50 Hz a 500 Hz.více na Wikipedia: Differential synchro, Differential selsyn
difúze pomalé pronikání částic plynu nebo kapaliny otvory v membránách nebo míšení s jinými plyny nebo kapalinami při chaotickém tepelném pohybu
Diskrétní signálsignál, který přenáší informaci pouze v určitých časových intervalech D. s. obvykle tvoří impulsy, amplitudově nebo šířkově modulované. Nejčastěji se vyskytuje amplitudová modulace pravidelně se opakujících impulsů. Takový signál lze popsat diskrétními stavovými rovnicemi nebo pomocí z-transformace.více na Wikipedia: Discontinuous signal, Discret signal
DiskriminátorElektronický obvod k přeměně střídavého modulovaného napětí na odpovídající stejnosměrné napětí. Od usměrňovače se liší tím, že jeho výstupní (stejnosměrné) napětí je úměrné amplitudě vstupního (střídavého) napětí a polarita výstupního napětí závisí na relativním fázovém posunu vstupního napětí proti napětí opěrnému. Pro nulové vstupní napětí má být výstupní napětí d. rovněž nulové. D. se často používají ve střídavých servomechanismech nebo při řízení stejnosměrných motorů, je-li na vstupu střídavá odchylka.
displej optické výstupní zařízení elektronických přístrojů. Vakuová obrazovka (až 1600/1200 zobrazovacích bodů), mnoho barevných odstínů. Ploché plazmové panely pro zobrazování většího počtu informací. Elektroluminiscenční tenkovrstvý displej (500/200 zobrazovacích bodů). Katodoluminiscenční displej pro znázorňování velkých znaků. Displej s kapalnými krystaly (LCD) i pro barevné zobrazení, s malým příkonem budicích obvodů, nízkou hmotností, nízkými náklady na výrobu
dopružování Jestliže nezmizí celá pružná deformace nějakého zatíženého tělesa ihned po jeho odtížení, nýbrž jen její část a zbytek až po nějaké době, říkáme tomuto jevu dopružování (elastická hystereze)
DriftZměna nastavené hodnoty výstupního napětí zesilovače při pevném vstupním napětí, tedy změna ofsetu zesilovače. V praxi se uplatňuje vždy nežádoucím způsobem u stejnosměrných zesilovačů, u nichž nelze vazebními členy mezi stupni potlačit přenos pomalých změn signálu. Příčinou d. jsou především nerovnoměrné změny teploty, které po zapnutí i při provozu zařízení ovlivňují charakteristiky součástek, především aktivních, a dále složky šumu těchto součástek v oblasti velmi nízkých kmitočtů. U zařízení konstruovaných tak, že v nich nevzniká tepelná kladná zpětná vazba, se projevuje kolísáním výstupního napětí kolem nastavené hodnoty.více na Wikipedia: Drift
Dvoustavová regulaceŘízení pomocí dvoupolohového výkonného prvku, jehož vstupní proměnná je signálem odchylky.
Dýza měřicíPevné průtokoměrné čidlo rotačního tvaru pro měření průtoku kapalných a plynných látek, které vytváří tlakový rozdíl, měřený odběrovými otvory. Nedokonalou přeměnou kinetické energie na potenciální (třením, vířením) vzniká za dýzou trvalý pokles tlaku, tzv. tlaková ztráta. Dýza má zaoblenou vtokovou stranu a válcovitou výtokovou stranu. Je vypracovaná řada konstrukčních řešení s příslušným doporučením geometrie. Výhodou dýzy ve srovnání např. s centrickou clonou je její stálejší charakteristika, protože její vstupní profil je odolnější proti opotřebení.
Dýza VenturihoMěřicí zařízení podobné Venturiho troubě, s tím rozdílem, že má proti ní krátký difuzor, zvětšují se však tlakové ztráty. Je však konstrukčně i výrobně jednodušší a menší.
EEPROM(Electrically EPROM) jsou mazatelné paměti. Na rozdíl od EPROM se mažou elektrickými impulsy, doba mazání se pohybuje v milisekundách.
EIBEuropean Installation Bus = Evropská Instalační Sběrnice - Standard zavedený evropskou asociací EIBA od roku 1990.
Ekvitermní regulaceEkvitermní regulace zavádí do systému další veličinu a to venkovní teplotu. Takové regulátory pak přizpůsobují přívodní teplotu topné vody v závislosti na venkovní teplotě, nejčastěji pomocí směšovacích armatur. Hlavní roli zde mají tzv. náběhové křivky topné vody, což je vazba mezi venkovní teplotou a teplotou přívodu. V dodávaném regulátoru tak je přednastaven velký výběr náběhových křivek, z výroby většinou je nastaven na hodnotu teploty vody 90 °C při venkovní teplotě -15 °C. V součinnosti s instalovanými hodinami pak lze definovat období plného a tlumeného provozu. Při plném provozu se teplotní závislost řídí náběhovou křivkou, tlumený pak znamená automatické snížení požadované teploty o pevnou nebo variabilní hodnotu.
elasticita pružnost; též procentuální změna jedné proměnné vztažená k procentuální změně jiné proměnné
elektroda 1. běžně používané označení čidel používaných u snímačů pro potenciometrické (elektrometrické) měření, pH nebo elektrochemické analyzátory různého druhu (polarografické, depolarizační, galvanické, coulometrické, elektrolytické atd.) E. se dělí na měrné a srovnávací (referenční); 2. (elektrochemicky) tuhý nebo kapalný vodič, který má elektrický kontakt s elektrolytem
elektrolyt látka schopná elektrolytické disociace nebo roztok takové sloučeniny. Elektrolytickou disociací přitom rozumíme rozpad sloučeniny v ionty
Elektronické reléV původním smyslu relé doplněné elektronickým zesilovačem budicího proudu. E. r. je také bezkontaktový spínač s galvanicky odděleným obvodem řídicího proudu.více na Wikipedia: Electronic relay
Entalpie(H)Veličina definována vztahem H = U + pV, kde U značí termodynamickou energii, p tlak termodynamické soustavy a V její objem. Jednotkou je 1 joule = 1 J. Entalpie se někdy nazývá také tepelný obsah. Entalpie se používá při výpočtech termodynamických dějů, probíhajících při stálém tlaku a to namísto vnitřní energie. Změna entalpie spojená s přechodem soustavy z jednoho stavu do druhého, probíhajícím za stálého tlaku představuje množství tepla, jež je soustavě přiváděno (resp. odváděno). Např. při tání nebo vypařování, což jsou děje izobarické, rovná se skupenské teplo změně.
EPROM(Erasable PROM) patří mezi paměti, do nichž je možné opakovaně zapisovat. Paměťová informace se uchovává pomocí elektrického náboje. Ten je kvalitně izolovaný, a tak udrží svojí hodnotu i po odpojení napájecího napětí. Paměť se programuje speciálním programátorem. Je ji možné vymazat pomocí ultrafialového zařízení a po vymazání do ní opět zapsat nový program.
etalon měřicí prostředek (ztělesněná míra, přístroj nebo transduktor), který je realizací jednotky, nebo určité hodnoty nějaké fyzikální nebo technické veličiny a slouží pouze k zajišťování metrologické jednotnosti a přesnosti tím, že se na něj navazují pracovní měřidla. Příklady: etalon hmotnosti 1 kg, etalon odporu 100 W, etalonový ampérmetr, cesiový etalon frekvence, etalonová vodíková elektroda, referenční vzorek kortisolu v lidském séru, který má certifikovanou koncentraci aj. Etalony různých řádů se sestavují do schémat návaznosti.
etalon hlavní nejvýznamnější etalon většího souboru etalonů určité veličiny, zpravidla primární. Je zpravidla přímou realizací jednotky této veličiny (často u etalonu mezinárodního) nebo v národním souboru etalonů ten, který je navázán na etalon mezinárodní. V témže řádu je na něj navázán etalon svědecký nebo mezinárodně porovnávací a navazovací (pracovní). K jeho občasné kontrole slouží etalony svědecké
etalon mezinárodní etalon mezinárodně přijatý a uznávaný za vrcholný etalon určité veličiny. Je etalonem primárním. Příkladem jsou mezinárodní etalony základních veličin SI uchovávané v Mezinárodním úřadě vah a měr (BIPM) v Sevres. Za mezinárodní etalon může být přijat také etalon jiných veličin, než jsou základní veličiny SI, je-li za takový přijat několika státy
EthernetEthernet je síťovou koncepcí firmy XEROX pro místní počítačové sítě ( viz heslo LAN). Jde rovněž o druh karty síťového adaptéru.
experiment výzkumná metoda, při které se za přesně vymezených a kontrolovaných podmínek zjišťují určité reakce nebo způsoby chování s cílem ověřit závislost daných jevů na určitých podmínkách; dle podmínek se experimenty dělí na laboratorní (uskutečňované ve specifikovaných laboratorních podmínkách) a přirozené (realizované v podmínkách běžné praxe)
Fázová bezpečnostÚhel, o který se může změnit fázová charakteristika otevřené smyčky regulačního obvodu, aniž by došlo ke ztrátě stability. Používá se také označení zásoba stability ve fázi. Její hodnotu stanovíme z průběhu frekvenční charakteristiky v logaritmických souřadnicích nebo v komplexní rovině.
FototranzistorPolovodičový receptor se dvěma PN přechody. Tranzistorový efekt zesiluje proudovou změnu na PN přechodu. Měřicí rozsah (10-1 až 106) lm, citlivost 10-1 A•m-1.
Frekvence vzorkováníUrčuje rychlost odebírání vzorků měřené veličiny v systémech se vzorkováním.více na Wikipedia: Sampling frequency, Sampling rate
Frekvenční analýzaRozbor vlastností signálu nebo systému ve frekvenční oblasti. Jde-li o f. a. signálu, zjišťujeme, jaké frekvence jsou v tomto signálu obsaženy, tj. určujeme frekvenční spektrum signálu. Jde-li o signál periodický, je toto spektrum diskrétní (nespojité), jde-li o signál neperiodický (např. jednotkový skok), je jeho spektrum spojité. F. a. systému znamená určení vlastností systému s ohledem na různé frekvence budicího signálu. Výsledkem f. a. systému je jeho frekvenční charakteristika.více na Wikipedia: Frequency analysis
Frekvenční oblastOznačení pro analýzu, popř. syntézu systémů na základě jejich frekvenčních vlastností. Řešením ve f. o. je např. návrh regulátoru podle požadovaného tvaru frekvenční charakteristiky otevřené smyčky apod.více na Wikipedia: Frequency domain
fyzika praktická část fyziky pojednávající o fyzikálních měřeních
GalvanometrElektr. měřicí přístroj s vysokou citlivostí, používaný k měření malých proudů a napětí (až 10-10 A a 10-6 V). Velké citlivosti se dosahuje aplikací závěsného uložení otočného ústrojí namísto uložení hrotového, Zavěšení je buď na volném nebo napjatém vláknu. Direkční moment je přitom vyvozován zkrucováním vlákna. Stupnice bývá lineární s nulou uprostřed. Podle druhu měřeného proudu se dělí na stejnosměrné a střídavé. Galvanometry stejnosměrné využívají většinou magnetoelektrické měřicí ústrojí, střídavé se podle principu činnosti dělí na: vibrační, elektrodynamické a magnetoelektrické s usměrňovači. Pro speciální účely se používají zvláštní druhy galvanometrů: s dvojím vinutím, diferenciální, strunové, balistické apod.
Gaussova rovinaRovina, ve které zobrazujeme komplexní čísla. V pravoúhlé soustavě souřadnic je komplexnímu číslu a + jb přiřazen bod se souřadnicemi (a;b). Body (a; 0) vyplňují reálnou osu, body (0; b) imaginární osu.více na Wikipedia: Gaussian plane
GenerátorZdroj určitého signálu. Podle typu signálu dělíme generátory na dvě hlavní skupiny: 1. Generátory určitého tvaru: Sem patří generátory sinusových, obdélníkových, trojúhelníkových a pilových kmitů, dále generátory impulsů a definovaných posloupností. Charakteristickými údaji jsou frekvence a amplituda generovaného signálu. 2. Generátory náhodných a pseudonáhodných signálů: Tyto generátory většinou nahrazují v určitém frekvenčním pásmu generátory bílého šumu. Charakteristickým údajem je spektrální charakteristika, popř. autokorekční funkce generovaného signálu.více na Wikipedia: Generátor
GyroskopObecně těleso, které rychle rotuje kolem své osy souměrnosti. Často se konstruuje v křížovém kloubu jako gyroskop se třemi stupni volnosti. Těžiště rotoru leží na ose rotoru, těžiště soustavy skládající se z rotoru a vnitřního prstence leží v těžišti vnitřního prstence a těžišti celého gyroskopu je na ose vnějšího prstence. Gyroskop se vyznačuje tím, že udržuje stálou polohu vzhledem k inerciálnímu souřadnému systému. Používá se zejména v letecké a raketové technice k přesné navigaci letadel, raket a družic. Tvoří podstatu tzv. gyrovertikály, což je přístroj umožňující pilotovi určit okamžitý sklon letadla v podélném a příčném směru. Gyrovertikála je na letadle umístěna tak, že osa vnějšího prstence souhlasí s podélnou osou letadla a osa vnitřního prstence je rovnoběžná s příčnou osou letadla. Rotující těleso rotuje kolem osy, která udržuje směr kolmo k zemi. Vlivem tření v obou osách gyroskopu při naklánění letadla v příčném a podélném směru dochází k precesi rotující části, a tím k chybám údajů o poloze letadla. Proto jsou gyrovertikály vybaveny automatickou korekcí. Gyroskopickým integrátorem se měří úhel náklonu rotoru gyroskopu.více na Wikipedia: Gyroskop
Harmonická analýzaRozklad periodické funkce na jednotlivé harmonické složky (viz Fourierova analýza a frekvenční analýza). Vyrábí se celá řada přístrojů harmonických analyzátorů, které h. a. signálu (většinou v elektrické formě) provedou automaticky a přímo vypočítají koeficienty Fourierova rozkladu.více na Wikipedia: Harmonie analysis
Harmonická linearizaceZákladem metody harmonické rovnováhy a podstatou definice ekvivalentního přenosu nelineárních členů. Ekvivalentní přenos nelineárního členu je odvozen za předpokladu, že při sinusovém vstupním signálu je na výstupu nelineárního členu nesinusový periodický průběh, jehož tvar závisí na průběhu nelineární charakteristiky. K určení přenosu, který je funkcí amplitudy vstupního signálu, bereme pouze první harmonickou složku výstupního signálu. H. l. používáme pro určení stability a k návrhu vhodných korekčních obvodů.
HazardChybný signál v logickém obvodu, který neodpovídá předepsané funkci logického obvodu. Je to nežádoucí logický signál na výstupu některého logického členu, vzniklý vlivem nežádoucích zpoždění při šíření signálu v reálných logických obvodech. H. způsobený nežádoucí současnou časovou změnou vstupních signálů se nazývá souběh. Způsobí-li souběhy chybnou činnost logického obvodu, nazývají se kritické souběhy.více na Wikipedia: Hazard
hmotnost zn. m, M. Základní vlastnost hmoty, vyjadřující její kvantitu (množství hmoty). Je to druhá základní veličina v SI. Dříve používaný název „váha“ není pro svou nejednoznačnost vhodný. Jsou však z něho odvozeny termíny vážení, váhy, závaží apod., jež se nadále používají. Náhradní termín „hmotnění“ namísto vážení nebyl akceptován. Hlavní jednotkou je 1 kilogram (kg). Název této jednotky je odvozen z gramu (g) (1 g = 10-3 kg), který je zde výchozí jednotkou pro tvorbu násobků a dílů. Hmotnost se určuje vážením na vahách. Přitom se nejčastěji využívá tíhových vlastností hmoty, vyplývajících ze zákona její obecné přitažlivosti. Lze též využít setrvačných vlastností hmoty (např. na vahách Schrieverových), jež je možno použít i v beztížném stavu. Hmotnost lze určovat také dynamometry. Metod vážení je celá řada, např. metoda kompenzační, metoda dvojího vážení, metoda substituční, metoda tárovací, metoda transpoziční. Přehled měřidel hmotnosti viz váhy. Jako komparační objekty na vahách slouží závaží, sestavovaná ve vhodné sady závaží např. 1, 1, 2, 5, 10, 10, 20, 50 atd. Primárním mezinárodním etalonem je prototyp kilogramu, uložený v BIPM, doplněný etalony násobků a dílů. Hledá se nová vhodnější definice jednotky hmotnosti
hmotnost měrná veličina, vyjadřující hmotnost objemové jednotky u nehomogenních, pórovitých objektů. Je to vlastně střední hustota příslušného objektu. Jednotkou je 1 kilogram na krychlový metr = 1 kg/m3. Někdy se tímto termínem rozumí prostě hustota
Hookeův zákon viz zákon Hookeův
Hradlo1. Řídicí elektroda tranzistoru řízeného elektrickým polem (FET) a jiných polovodičových součástek. 2. Logický člen, jehož činnost (zpravidla průchodnost) je ovládána řídicím signálem na zvláštním řídicím vstupu. 3. Starší název pro kombinační logický člen
HubJde o zařízení, které může nabývat rozmanitých podob. Přesto plní svoji základní funkci, rozbočování signálu (větvení sítě). Je nazbytným prvkem v sítích s hvězdicovou a stromovou topologií.
Hygrometr vlasovýMěřidlo založené na hygroskopické vlastnosti odtučněného vlasu, který se s přibývající vlhkostí prodlužuje. Změny délky mírně napjatého vlasu se pákovým systémem přenášejí na indikační ručičku ukazující na empirické stupnici. Pro trvalou funkci přístroje je nutné jej pravidelně regenerovat tak, že se na určitou dobu vystaví rosnému bodu. To lze docílit umístěním mezi okny nebo v meteorologických skřínkách v terénu.
hystereze vlastnost obvodu reagovat na stoupající a klesající veličinu v nestejných úrovních
chvění stojaté vlnění vznikající v ohraničeném prostředí v důsledku interference vlnění odražených v různých směrech od hraničních ploch prostředí. Viz vlnění, resp. kmitání, stojaté vlnění
chyba absolutní termín, kterým se rozlišuje chyba v absolutních hodnotách od chyby relativní (poměrné)
chyba relativní poměr (absolutní) chyby, vyjádřené hodnotou měřené nebo vytvářené veličiny ke konvenčně pravé hodnotě
IdentifikaceProces, kterým získáváme matematický model řízeného objektu ve formě soustavy diferenciálních nebo diferenčních, popř. jiných rovnic. Používané metody můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. na základě fyzikálních a chemických zákonů sestavíme rovnice popisující statické a dynamické vlastnosti objektu; 2. i. provedeme měřením na regulované soustavě. Tyto metody i. dělíme dále na: a) deterministické metody i. b) statistické metody i.
ImpulsNáhlá změna velikosti fyzikální veličiny (tlaku, napětí, proudu) s omezenou (konečnou) dobou trvání, často velmi krátkou. Vyznačuje se amplitudou A a dobou trvání T.více na Wikipedia: Impulse
indikace údaj hodnoty měřené veličiny na stupnici nebo na displeji
indukce elektrická též elektrické posunutí nebo dielektrický posun, zn. D, vektorová veličina charakterizující pole uvnitř dielektrika, které má takové vlastnosti, že její indukční čáry probíhají spojitě v homogenním i nehomogenním dielektriku a přes jejich rozhraní. Pro názornost lze si představit, že počet indukčních čar, procházejících jednotkovou plochou, je číselně roven hodnotě elektrické indukce. Vzhledem k intenzitě elektrického pole E platí vztah D = .e E, kde e značí permitivitu e prostředí. Jednotkou indukce elektrické je 1 coulomb na 1 čtverečný metr = 1 C/m2
indukčnost vlastní zn. L, veličina udávající závislost magnetického indukčního tokuF na velikosti elektrického proudu I v uzavřením závitu: F = L•I. Jednotkou je 1 henry = 1 H
indukovaný navedený, uměle vyvolaný
InstrukceZakódovaná informace, přikazující počítači, kterou operaci má provést. Skládá se obvykle z kódu operace a adres operandů, s nimiž se má operace provést. Jednoadresová i. má např. tvar M 1543, kde M je kód operace, dvouadresová i. má tvar 14 2743 4235, kde 14 je kód operace. Mohou existovat i víceadresové i.více na Wikipedia: Instruction
Inteligentní důmAplikace nazývané Inteligentní domy jsou význačným vývojovým trendem v oblasti využívání budov ve vyspělém světě. Jsou to aplikace, které s pomocí sítě měřicích, akčních a komunikačních prvků, počítače a programového vybavení dokáží rychle, předvídavě, úsporně a účelně řídit požadované činnosti v domě z jednoho centra. Navíc mohou zpracované údaje zprostředkovat na libovolně vzdálené místo.
Inteligentní senzorInteligentní senzor (Smart Sensor) je senzor, který obsahuje obvody pro zpracování, analýzu a unifikaci signálu v jediném kompaktním provedení s citlivou částí (čidlem) senzoru.
InterpolaceMetoda určování hodnot funkce pro hodnoty nezávisle proměnných uvnitř intervalu, pro který nejsou funkční hodnoty zadány. Obvykle aproximujeme danou funkci známou funkcí, která má v daných bodech stejné hodnoty. Snažíme se, aby chyba byla co nejmenší.více na Wikipedia: Interpolation
IRCIndividual Room Control, tj. individuální řízení místností. IRC není žádný definovaný standard, přesto se začíná prosazovat do oblasti běžných staveb jako jsou rodinné domy, menší veřejné stavby a podobně. Primární funkcí je programem řízené vytápění jednotlivých místností, rozsáhlostí ostatních funkcí se jednotliví výrobci dost podstatně liší.
ISO International Organization for Standardization ( Mezinárodní organizace pro normalizaci), světová federace národních metrologických organizací, založená v roce 1946. K 1.1.2001 sdružuje ISO 88 členských zemí, 35 má statut dopisujícího člena a 10 statut pozorovatele (statut zřízen pro země s velmi slabou ekonomikou za únosných podmínek, a které jim umožňuje udržovat kontakt s mezinárodní normalizací). Nejvyšším orgánem je Generální shromáždění složené z delegátů členských zemí. Práci řídí Ústřední sekretariát se sídlem v Ženevě (Švýcarsko). Návrhy norem vypracovávají technické komise (TC), subkomise a pracovní skupiny. Práci organizují sekretariáty technických komisí, případně subkomisí, které jsou rozděleny mezi členské státy ISO
ITS-90Mezinárodní teplotní stupnice ITS 90 (přijatá v roce 1990) překrývá teplotní rozsah od 0,65 K až do nejvyšších teplot měřitelných podle Planckova radiačního zákona. Stupnice ITS 90 je dělena na několik rozsahů, resp. podrozsahů. Toto dělení je následující: Od 0,65 K do 5,0 K se přenos na sekundární etalony provádí germaniovými teploměry a odporovými teploměry rhodium -železo. Od 3,0 K do 24,5561 K se k definování T90 používá plynový teploměr s plyny 3He a 4He. Od 13,8033 K do 961,78 °C se teplotní stupnice realizuje pomocí platinových odporových teploměrů předepsaných vlastností. Základními sekundárními přístroji pro interpolaci v jednotlivých teplotních rozsazích a podrozsazích jsou odporové teploměry, případně termočlánky. Pro přesná měření v okolí teploty 0 °C je určen teplotní rozsah definovaný trojným bodem rtuti (-38, 8344 °C), trojným bodem vody (0,01 °C) a trojným bodem galia (29,7646 °C). Nad bodem tuhnutí stříbra je teplota T90 definována pomocí Planckova radiačního zákona. V radiační pyrometrii se vychází z realizace černého tělesa, na jehož teplotu musí být navázán přesný fotoelektrický pyrometr, používaný zpravidla jako primární etalon. Sekundárně se k měření používají teplotní lampy, jasové pyrometry nebo termočlánky.
izolanty (dielektrika), látky s malým obsahem volných elektronů, se zanedbatelně malou elektrickou vodivostí (nevodiče), schopné izolovat vodivé části s rozdílným elektrickým potenciálem. Lze je dělit na látky konstrukční (např. mramor, ebonit, keramické hmoty, termoplasty, azbest, vrstvený papír, tvrzené tkaniny, syntetická pryž aj.), látky povlakové a ovíjecí (např. laky, měkká pryž, polyvinylchlorid, papír, lepenka, slída, izolační pásky, látky skleněné, hedvábné, bavlněné, viskozové aj.), látky k zalévání a plnění (např. asfalt, pryskyřice, izolační oleje, silikované oleje, vzduch, oxid uhličitý, halogenní a jiné plyny aj.). Poslední dvě skupiny mohou tvořit látky různých skupenství
jednotka násobná jednotka větší než jednotka výchozí zpravidla hlavní, v SI se tvoří předepsaným způsobem, většinou po 3 řádech. Násobné jednotky jsou rozlišovány předponami. Jsou to: deka- (da-) pro činitel 101, hekto- (h-) pro 102, kilo (k-) 103, mega- (M-) 106, giga- (G-) 109, tera- (T-) 1012, peta- (P-) 1015, exa- (E-) 1018, zetta (Z-) 1021 a yotta- (Y-) 1024. U některých starších nebo vedlejších jednotek může mít násobná jednotka samostatný název (např. sekunda a minuta). Předpony lze použít i pro některé jednotky vedlejší (např. litr).Výjimkou je kilogram, jenž je v SI jednotkou základní a hlavní, má však předponu kilo-, ale není jednotkou násobnou
jednotka SI jednotka Mezinárodní soustavy jednotek SI: viz soustava jednotek SI
jednotka vedlejší v ČR dříve jednotka zákonná měřicí, kterou bylo možno používat vedle jednotek SI. Po vydání normy ČSN ISO 31a ČSN ISO 1000 je to jednotka, která nepatří do SI, kterou však lze nadále používat, jednotka mimo SI
Jednotka základníHlavní jednotka veličiny, která byla v určité soustavě veličin zvolena za základní. Ze souboru základních veličin se vytváří příslušná soustava základních jednotek.
jednotka základní hlavní jednotka veličiny, která byla v určité soustavě veličin zvolena za základní. Ze souboru základních veličin se vytváří příslušná soustava základních jednotek
jev piezoelektrický vznik elektrických nábojů na plochách některých krystalů, které nemají střed symetrie, při jejich mechanickém namáhání. Vzniklý náboj je přímo úměrný působící síle. Používají se hlavně krystaly křemene, krystaly vinanu sodnodraselného (Segnetova sůl), fosforečnanu amonného a titaničnanu barnatého a strontnatého. Jev může probíhat i v opačném směru
jev Wiedemannův jeden z magnetomechanických jevů, projevující se vznikem krouticího momentu u drátu (tenké tyčky) z feromagnetického materiálu, je-li podélně magnetován a prochází-li jím současně elektrický proud. Tento jev je reciproký: drát, který je mimo magnetické pole se při namáhání krutem zmagnetuje, prochází-li jím elektrický proud
KalibraceSoubor operací, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztah mezi hodnotami veličin indikovanými měřidlem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami příslušejícími ztělesněné míře nebo referenčnímu materiálu a odpovídajícími hodnotami realizovanými etalony. Při kalibraci měřidla se pracuje podle postupu kalibračního. Výsledek kalibrace se zaznamenává do listu kalibračního.
kalibrace měřidla soubor operací, kterými se za specifikovaných podmínek stanoví vztah mezi hodnotami veličin indikovanými měřidlem nebo měřicím systémem, nebo hodnotami příslušejícími ztělesněné míře nebo referenčnímu materiálu a odpovídajícími hodnotami realizovanými etalony. Při kalibraci měřidla se pracuje podle postupu kalibračního. Výsledek kalibrace se zaznamenává do listu kalibračního.
kapacita elektrická zn. C, konstanta úměrnosti mezi elektrickým nábojem Q a potenciálem P uvažovaného vodiče. Vyjádřeno vztahem Q = CV. U soustavy vodičů (vzájemně izolovaných a odstíněných před vlivem okolních těles), kterou nazýváme kondenzátor, je kapacita rovna podílu náboje Q na jednom z vodičů (obvykle kladného náboje) a potenciálního rozdílu V1 V2 mezi vodiči. Jednotkou je 1 farad = 1 F
kapalina tlakoměrná též manometrická, kapalina tvořící náplň manometrů, barometrů a tlakových teploměrů Je to kapalina vhodných vlastností (zejména hustoty), tvořící náplň skleněných trubicových manometrů, z jejíž hydrostatické výšky (tlakové výšky) lze určit tlak. Za takové kapaliny se používá nejčastěji voda (případně zbarvená) a rtuť. Dále se používá tetrachlor, chloroform, glycerin, nitrobenzol, benzol, petrolej, oktan (viz manometr Luxův), metylalkohol a etylkohol apod. V poslední době se používá také dekalin (dekalhydronaftalen), tetralin (tetrahydronaftalen), dekan (C10H22) aj.
katoda (v elektronice) elektroda elektronického prvku, na které vzniká (při sepnutí proudu) pól záporný vzhledem ke druhé hlavní elektrodě, k anodě
KelvinJednotka termodynamické teploty, pátá základní jednotka v SI. Je to 1/273,16 - tá část termodynamické teploty trojného bodu vody. Starý název jednotky byl stupeň kelvina (°K). Teplotní diference v kelvinech je stejná jako ve stupních Celsia.
Kladná logikaSoubor pravidel a zásad, které jsou aplikací Boolovy algebry na elektrické logické obvody, kde logické hodnotě 1 (pravdivému výroku) je přiřazen kladný napěťový signál vyšší úrovně, označovaný H (z anglického high — vysoký), a logické hodnotě 0 napěťový signál nižší úrovně, označovaný L (z anglického low — nízký) nebo Z (z anglického zero — nula). V k. l. se tedy pracuje s logickými (dvouhodnotovými) signály H, L místo s abstraktními logickými hodnotami 1, 0. Algebraické operace k. l. se shodují s algebraickými operacemi Boolovy algebry. V k. l. je však nutné přihlížet i k fyzikální realizaci (např. k polaritě polovodičových diod k typu bipolárního tranzistoru - PNP nebo NPN apod.).
Klopný obvodObvod, jehož výstupní signály se mění skokem (nebo podle dané časové závislosti) mezi dvěma hodnotami amplitud. Obsahuje dvě aktivní elektronické součástky (elektronky nebo tranzistory) a alespoň jednu kladnou zpětnou vazbu, kde vazebním členem bývá článek RC. K. o. lze realizovat pomocí logických obvodů jako spojení dvou negátorů N, kde výstup jednoho je spojen se vstupem druhého vazebním členem Z. Podle počtu stabilních stavů rozeznáváme: a) astabilní k. o. b) monostabilní k. o. c) bistabilní k. o.více na Wikipedia: Flip-flop
KodérZařízení s mnoha vstupy a výstupy, které automaticky převádí informace z původního nebo přirozeného souboru znaků do jiného (provádí zakódování informace). V užším slova smyslu je k. zařízení pro automatický převod kódu 1 z 10 (dekadických číslic) do binárního. Je to obvykle kombinační logický obvod složený ze součtových logických členů realizovaných polovodičovými diodami, tranzistory nebo integrovaným obvodem. Zařízení provádějící opačnou operaci než k. se nazývá dekodér.více na Wikipedia: Encoder, Coder
KomparátorNeboli slučitelnost je vlastnost určitého prvku, zařízení nebo systému, popisující jeho vztah k jinému objektu. Znamená, že oba objekty jsou schopny spolu bezprostředně spolupracovat nebo na sebe navazovat. Např. informační systém S1 je kompatibilní s jiným systémem S2, jestliže používá stejný kód, organizaci informací, popř. další parametry. Logický systém je kompatibilní s jiným systémem, mají-li oba stejně definované úrovně logických signálů, frekvenční pásma apod. K. je třeba sledovat při výstavbě komplexně automatizovaných rozsáhlých celků.více na Wikipedia: Comparator
KondenzacePřeměna skupenství plynného v kapalné způsobená ochlazováním za stálého tlaku nebo zvýšením tlaku za stálé teploty. Produkt kondenzace je kondenzát. Plyn při kondenzaci se nazývá sytá pára. Příslušná teplota se nazývá kondenzační (teplota rosného bodu) a rovná se teplotě bodu varu za daného tlaku. Teplo, které se při kondenzaci uvolní, je kondenzační teplo, rovné skupenskému teplu vypařování za stejné teploty. Kondenzace je možná pouze při teplotě nižší než kritické, nad níž již není možná, ani při sebevětším tlaku. K ochlazení na teplotu podkritickou se obvykle využívá jevu Joule-Thomsonova.
kondenzátor (elektr.) soustava dvou vodivých těles (elektrod), vzájemně izolovaných, jejichž podstatnou vlastností je kapacita, tj. schopnost shromažďovat elektrický náboj. Základní uspořádání má kondenzátor deskový, který v podstatě tvoří dvě desky k sobě přiložené ve vzdálenosti d, s plochou A, jehož kapacita je rovna C = ?0•A/d, kde ? je permitivita prostředí mezi deskami (dielektrika, např.vzduch, slída, keramické nebo plastové látky apod.). Pro zvětšení kapacity se spojuje více desek paralelně, popř. ve formě svitků. Pro velké kapacity jsou vhodné kondenzátory elektrolytické, u nichž je dielektrikem tenká vrstva např. oxidu hlinitého
konstanta gravitační zn. G, jedna ze základních konstant vesmíru. Je konstantou v obecném Newtonově gravitačním zákoně, FG = G•m1•m2/r2, kde F značí sílu, kterou se přitahují dvě relativně klidná tělesa o hmotnostech m1 a m2 ve vzdálenosti r. Má hodnotu: G = (6,672 59 ± 0,000 85)•10-11 N•m2/kg2
Kritérium stabilityAlgoritmus ke zjištění stability systému. Pro různé typy systémů se používají různá k. s.více na Wikipedia: Stability criterion
KrokKrok je mechanická odezva rotoru krokového motoru na jeden řídicí impuls, při němž rotor vykoná pohyb z výchozí magnetické klidové polohy do nejbližší magnetické klidové polohy.
Krokový motorSpeciální druh synchronního motoru, jehož rotor může zaujímat určitý počet definovaných poloh. K přechodu do následující polohy (ke kroku) dochází působením vnějšího impulsového řídicího systému. K. m. jsou vhodné pro vytváření číslicových polohových servomechanismů malých a středních výkonů, pracujících v otevřené smyčce řízení. Velikost řídicího zásahu je dána počtem kroků. Nevýhodou k. m. je možnost vynechání kroku (nejistota kroku), poměrně malá šířka pásma přenášených frekvencí a malá energetická účinnost motoru. Různé typy k. m. se odlišují mechanickou konstrukcí statoru (motory jednosoustavové a vícesoustavové), magnetickými vlastnostmi materiálu rotoru (motory s aktivním a neaktivním rotorem) a počtem fází statoru (jednorázové, vícefázové).
Krokový motor (KM)KM je impulsně napájený motor, jehož funkční pohyb je nespojitý a děje se po jednotlivých úsecích (krocích). K řízení krokového motoru slouží ovladač krokového motoru.
KrychloměrObjemoměrné zařízení etalonového charakteru pro tekutiny: 1. pro kapaliny (zpravidla vodu) slouží k vyměřování vnitřního objemu velkých nádob stabilních nebo transportních (pojízdných) a ke kalibrování průtokoměrů na kapaliny. V podstatě je to válcová nádoba, nahoře otevřená, s objemem několika m3 vody, jež vytéká samospádem. Hladina vody se čte na vodoznakové stupnici. Výtok lze regulovat. Aby byl umožněn samospádový výtok, často bývá umisťován na podstavci. 2. pro plyny (nejčastěji vzduch) je principielně malým válcovým plynojemem. Horní zvon, který uzavírá plyn pomocí vody v dolní nádobě, je zhruba vyvážen kloubovým Gallovým řetězem, aby větší hmotností nebyl způsoben uvnitř nežádoucí tlak. Krychloměry jsou buď otevřené nebo zavřené, kovové, výjimečně malé mohou být skleněné.
KvantováníSignálu je rozdělení možných hodnot amplitudy signálu do konečného počtu pásem, navazujících na sebe, která jsou označena číselnými údaji. Je to základní krok v analogově číslicovém převodu. V každém okamžiku (resp. ve vybraných okamžicích) může okamžitá hodnota spadat jen do jediného pásma. Okamžiky k. musí být diskrétní, proto při amplitudovém k. je nutné i k. časové. Časové k. však samo o sobě nevyžaduje k. amplitudové.více na Wikipedia: Quantisation
KybernetikaVěda o snímání, přenosu a zpracování informace v technických zařízeních, živých organismech a společnosti. Částmi k. jsou: technická k., biologická k., ekonomická k. a další. Do k. se zařazují další obory, např. teorie automatů a systémů, teorie 71 algoritmů, teorie informace, teorie jazyků, teorie modelování atd. Zakladatelem k. je Norbert Wiener (1894 až 1964).více na Wikipedia: Cybernetics
laboratoř měřicí uzavřený prostor se specifikovanými požadavky na prostředí a na veličiny ovlivňující přesnost měření a provoz laboratoře. Měřicí laboratoře se podle svého účelu a technické úrovně člení do několika tříd. Z ovlivňujících veličin je nejvýznamnější teplota, zejména při měření délek a elektrických veličin. Při měření teploty a některých světelných veličin není význam teploty jako ovlivňující veličiny tak výrazný. (viz měření ovlivňujících veličin v měřicí laboratoři). Ze stavebně technických požadavků na měřicí laboratoře je třeba brát ohled na umístění laboratoře, pokud možno v suterénu nebo v přízemí (nepodsklepeném), orientace oken k severu. Budova laboratoře má být v dostatečné vzdálenosti od rušných komunikací a těžkých technologických provozů, které mohou být zdrojem otřesů a vibrací. U nově budovaných laboratoří se jako stavební základ doporučuje tuhá železobetonová deska (tloušťka asi 0,5 m), uložená na štěrkopískové vrstvě tloušťky min. 0,5 m. Velké nároky na dodržení konstantní teploty vedou ke klimatizaci laboratoře. Klimatizační zařízení kromě regulace teploty také chrání před prašností a reguluje případně i vlhkost vzduchu. Pokud je klimatizační zařízení umístěno mimo vlastní laboratoř, doporučuje se, aby upravený vzduch vstupoval do laboratoře shora a byl odsáván při podlaze. Je třeba si uvědomit, že v blízkosti stěn (vzdálenost 1 až 2 m) je obtížné dodržet plánované teplotní podmínky, doporučuje se proto umisťovat velmi přesné měřicí přístroje pokud možno do středu místnosti. I když okna laboratoře jsou orientována k severu, doporučují se termální skla nebo žaluzie (umístěné zvenku a obsluhovatelné zevnitř místnosti).V náročných případech má být vstup do laboratoře proveden jako tzv. závětří. Laboratoře s nejvyššími nároky na přesnost měření jsou provedeny jako místnost v místnosti. Čistota prostředí se v laboratoři obvykle dociluje vyvozením mírného přetlaku v klimatizovaném prostoru, přetlak asi (10 až 20) Pa, instalací vhodných elektrických, popř. mechanických filtrů v klimatizačním systému, omezením počtu, popř. velikosti oken a dveří, omezením počtu osob pracujících v laboratoři a pravidelným úklidem. Při volbě osvětlení se uvažuje jako minimální hodnota 750 lx. Při plánování osvětlovacích zařízení je nutno s ohledem na následné ztráty (stárnutí a event. zaprášení osvětlovacích těles) násobit tuto hodnotu součinitelem 1,25, takže projekt by měl uvažovat s hodnotou asi 940 lx. Měřicí laboratoř nesmí sloužit jako průchozí místnost, místnost pro přípravu měření, dílna, sklad nebo odpočinkový prostor. Zásady pro provoz měřicí laboratoře jsou zpravidla stanoveny laboratorním řádem
LAN(Local Area Network) Většinou pokrývají oblast jedné budovy nebo areál jedné samostatné instituce. Zde jsou jednotlivé počítače navzájem propojeny řádově do vzdálenosti několika stovek metrů a ve výjimečných případech rozsáhlých podnikových sítí až několika kilometrů.
látky feroelektrické látky, které mají v elektrickém poli obdobné vlastnosti, jako látky feromagnetické v poli magnetickém. Mají velkou relativní permeabilitu (až 104) a nelineární závislost polarizace na intenzitě el. pole. S rostoucí teplotou polarizace klesá. Při bodě Curieově feroelektrickém ztrácejí se feroelektrické vlastnosti a látka se stává paraelektrickou. K těmto látkám patří některé titaničitany (např.BaTiO3), zirkoničitany a tantaličnany. První látkou, na níž byly feroelektrické vlastnosti objeveny, byla Seignettova sůl (vinan sodno-draselný), proto byl pro tyto látky používán dříve název látky seignettoelektrické
Linearizace signáluZpůsob úpravy signálu, jehož výsledkem je dosažení lineární závislosti signálu nebo výstupní veličiny na vstupní (měřené) veličině. Nejčastěji se používá k potlačení nelineární převodní charakteristiky některých druhů snímačů neelektrických veličin. Provádí se buď analogově, nebo číslicově.
Lineární motorMotor určený pro pohony vyžadující přímočarý posuvný pohyb. Podle vykonávaného pohybu rozeznáváme l. m. vibrační, vykonávající pohyb kmitavý, krokové l. m., umožňující přímočarý pohyb odstupňovaný po krocích, a monotónní l. m., vykonávající postupný přímočarý pohyb s možností změny směru. Nejdůležitější skupinu představují monotónní l. m., které se (podobně jako rotační konvenční stroje) dělí na motory stejnosměrné, synchronní a asynchronní (indukční).více na Wikipedia: Linear motor
Lineární potenciometrPotenciometr, u něhož platí lineární závislost mezi polohou běžce a dělicím poměrem. Tato závislost je teoreticky možná jen tehdy, není-li potenciometr zatížen, ale i tehdy je nesnadné ji technologicky dodržet. Chyby linearity řadu setin procenta se dosáhne drátovými a šroubovými potenciometry. Lineární závislosti při zatížení (jedinou velikostí zátěže) lze dosáhnout vhodně zvolenou nelineární charakteristikou potenciometru.více na Wikipedia: Linear potentiometer
Lineární systémTakový systém, jehož odezva na několik současně působících vstupních signálů se rovná součtu odezev na tyto jednotlivé signály. Tato definice zahrnuje dvě základní vlastnosti: homogenitu a aditivnost. L. s. jsou popisovány lineárními algebraickými, diferenciálními nebo diferenčními rovnicemi. Koeficienty v těchto rovnicích mohou být buď konstantní, časově neproměnné, a pak takový systém nazýváme lineární systém s konstantními koeficienty, nebo jsou funkcí času a pak jde o lineární časově proměnný systém.více na Wikipedia: Linear system
LogikaVěda o formách a zákonech myšlení. L. má několik dílčích disciplín. Pro technické aplikace má význam zejména formální l., studující formální vlastnosti logického usuzování. Podává soustavu pravidel usuzování, tj. schémat formálně správných úsudků. Výroková l. je část formální l., která podává soustavu schémat úsudků, jejichž správnost závisí pouze na významu logických spojek („nebo", „i", „jestliže", „pak" apod.), a proto zkoumá, jak jsou výroky pomocí logických spojek složeny z dílčích výroků. Formální l. používající speciální symbolické jazyky se nazývá symbolická l. Symbolická l. používající matematické pojmy a metody se nazývá matematická . Matematická l. se používá v teorii logických obvodů, v teorii systémů a při návrhu automatických zařízení logického typu a automatického zpracování dat. V technických aplikacích přiřazujeme pravdivému výroku logickou hodnotu 1 a nepravdivému výroku logickou hodnotu 0. Pro fyzikální realizaci logických obvodů (např. elektrických) přiřazujeme hodnotám 0, 1 elektrické napětí určité velikosti. Přiřadíme-li hodnotě 1 vyšší úroveň napětí (H) a hodnotě 0 nižší úroveň napětí (L), mluvíme o kladné 1. Přiřadíme-li naopak hodnotě 1 nižší úroveň napětí (L) o hodnotě 0 vyšší úroveň napětí (H), mluvíme o záporné 1.více na Wikipedia: Logic
magnet trvalý (permanentní) těleso z feromagnetického materiálu, které je vlivem zbytkového magnetizmu zdrojem magnetického toku. Místa, z nichž vystupují magnetické siločáry nebo do nich vstupují se nazývají póly, které označujeme jednak jako severní (výstup siločar), jednak jako jižní (vstup siločar). Spojnice pólů tvoří osa magnetu. Zbytkový magnetizmus se dociluje magnetováním. Tyto magnety se používají k vytvoření konstantního magn. pole u mnoha měřicích přístrojů (např. jako brzdící magnety u elektroměrů a relé, jako budící magnety u malých točících strojů, u magnetoelektrických měř. přístrojů aj.). Magnetické pole je u trvalých magnetů vytvořeno údajně proudovými víry jednotlivých atomů jež jsou do jisté míry usměrněny
magnetizace zn. M, vektorová veličina definovaná vztahem M = (B / µ0) – H, kde značí B magnetickou indukci, µ0 permeabilitu vakua a H intenzitu magnetického pole. Jednotkou je 1 ampér na metr = 1 A/m
manometr též tlakoměr, přístroj k měření tlaku.
manometry etalonové patří k nim především manometr pístový, dále etalonový U manometr, mikromanometr hrotový, mikromanometr zvonový, v oblasti nízkých absolutních tlaků Mac-Leodův vakuometr, barometr etalonový rtuťový a některé další tlakoměrné přístroje kapalinové aj.
Mb/sMegabits per second. Jednotka přenosové rychlosti rovna 1 milion bitů za sekundu.
Megahertz (MHz)Jednotka frekvence rovnající se 1 milion cyklů za sekundu.
mechanismus soubor vzájemně pohyblivých částí, pracující podle určitého daného systému
MěničZařízení, které přeměňuje jeden druh energie na druhý. Řiditelný m. umožňuje řízení toku energie vstupním signálem, a pracuje proto jako zesilovač. Podle druhu energie rozeznáváme m. elektromechanické a m. elektrické. M. elektromechanické se provádějí jako točivé. Jsou to v podstatě elektrické stroje, jejichž kotva obsahuje speciální vinutí vyvedené jednak na komutátor, jednak na kroužky, umožňující přeměnu stejnosměrného napětí a proudu na střídavé veličiny nebo naopak. V současnosti se s rozvojem technicky výkonných polovodičových prvků používají více elektrické, statické m. Podle vstupní a výstupní energie rozeznáváme tyto typy m.: 1. Usměrňovače (řízené) 2. Střídáče 3. M. frekvence 4. Přímé m. střídavého proudu 5. Přímé (pulsní) m. stejnosměrného prouduvíce na Wikipedia: Transducer
měření soubor činností, jejichž cílem je stanovit hodnotu veličiny. Tyto činnosti mohou být prováděny automaticky
metoda dynamická na rozdíl od metody statické je měřený objekt v pohybu, nebo je sice klidný, ale působí na něj svým vlivem veličiny (zejména síly) prudce se hodnotově měnící nebo nárazově působící. Např. v mechanice se jedná o zkoušky materiálů rázem, v elektrotechnice o měření magnetického momentu z kyvů magnetky nebo určování parametrů časově proměnné elektrické veličiny
Metoda kompenzačníTéž vyrovnávací, metoda měření použitelná u veličin, které mohou nabývat kladných i záporných hodnot (síla, moment síly, elektrické napětí a další, hlavně vektorové veličiny). Metoda spočívá v tom, že měřenou veličinu kompenzujeme (porovnáváme) jinou veličinou téhož druhu, ale opačného znaménka. Když kompenzujeme jen část měřené veličiny, jde o metodu výchylkovou, kompenzujeme-li veličinu celou, jde o metodu nulovou. Kompenzační metodou je např. vážení, měření elektrického napětí kompenzátorem, měření odporu Wheatstoneovým můstkem a jiné druhy měření.
metoda měření též měřicí metoda, způsob, který používáme ke kvantifikaci fyzikálních a technických veličin. Metody jsou založeny na různých fyzikálních jevech, principech. Tatáž metoda může mít několik variant postupů. Z hlediska definice veličin můžeme rozlišovat metody definiční, někdy nazývané absolutními a metody odvozené (též relativní). Pro každou veličinu existuje jedna metoda definiční a zpravidla více metod odvozených, založených případně na rozličných principech. Několik základních metod má obecný charakter a lze je použít jako výchozích pro různé metody absolutní i odvozené. Jsou to zejména: metoda substituční (nahrazovací), metoda komparační (porovnávací), metoda transpoziční (přemisťovací), případně také metoda zrcátková. Rozšířená je také metoda výchylková (indikace je dána výchylkou ukazovatele), nulová (výchylka je nulová), kombinační (využívající počet kombinační, třeba při vyhodnocování sad závaží), interpolační, extrapolační, koincidenční (kdy indikace „spadá“ do nějaké hodnoty, např. u nonia), podle podmínek měření metoda statická (stacionární) a dynamická (nestacionární), kontaktní (kdy je snímač v dotyku s objektem), bezkontaktní a další. Podle použitého principu hovoříme o metodách mechanických, optických, elektrických, elektronických nebo při podrobnější specifikaci o metodách rychlostních, gravitačních, vnikacích, odporových, kapacitních a mnoho jiných metod
metoda měření nepřímá při ní výstupní veličina měřicího řetězce je jiná než vstupní. K získání hodnoty měřené veličiny je pak zpravidla zapotřebí výpočtu podle závislostních vztahů. Např. měření hustoty denzimetrem se stupnicí v jednotkách hustoty je metoda přímá, určení hustoty ze změřené hmotnosti a objemu je metoda nepřímá
metoda měření přímá metoda, při níž výstupní veličina měřicího řetězce je stejná jako vstupní. Lze přitom použít tabulek k dekódování indikace
metoda statická při ní je měřený objekt v klidu a veličiny, které jej ovlivňují, jsou buď stálé nebo s časem zvolna se měnící. V mechanice jde např. o zkoušky materiálů klidným, nebo zvolna se měnícím zatížením. V elektrotechnice může jít o měření magnetického momentu Gaussovou metodou apod. Viz metoda dynamická
Metoda výchylkováJednak každá metoda, při níž hodnotu měřené veličiny určujeme z výchylky analogového indikačního orgánu, jednak metoda, kdy nedovedeme při porovnávání známé a neznámé veličiny docílit nulové výchylky měřicího přístroje (např. při můstkové metodě) a musíme použít dvojí výchylky (větší a menší než nula) a následně interpolovat.
metr rtuťového sloupce zn. m Hg, praktická jednotka tlakové výšky, používaná oficielně ve zdravotnictví. Hodnota 1 metr sloupce čisté rtuti (hustoty 13,5951•103 kg/m3) za předepsaných podmínek odpovídá 33,322 Pa (přesně). Předepsanými podmínkami se rozumí teplota t = 0 °C, tlak 101 325 Pa a tíhové zrychlení 9,806 65 m/s2. Jeden milimetr rtuťového sloupce je roven 1/760 fyzikální atmosféry, byl nahrazován jednotkou tlaku torr
metrologie (z řec. metron = měřidlo, logos = slovo, řeč) věda o měření (mezinárodně přijatá definice). Zabývá se všemi problémy týkajícími se měření. Jak teoretickými (metrologie teoretická nebo vědecká), tak aplikovanými (metrologie aplikovaná, užitá nebo praktická). Do metrologie patří otázky výzkumného charakteru (metrologie vědecká a experimentální), otázky obecné (metrologie obecná) i problémy speciální (metrologie speciální). Otázky řízení metrologie ve státě řeší metrologie státní a legální a organizování metrologie ve výrobních nebo jiných podnicích metrologie podniková.Význam metrologie zasahuje do všech oblastí národního hospodářství. Bez metrologie nemohou existovat aplikované vědy (fyzika, chemie, ekologie), celá moderní výroba a celé národní hospodářství. Metrologii je možno dělit také do několika obecných oddílů podle toho, co se v nich řeší 1. veličiny a jednotky, 2. metodika měření a zpracování výsledků měření, 3. měřicí prostředky, 4. vlivy lidského činitele, 5. problematika předpisová a právní, 6. základní fyzikální konstanty, 7. technické a materiálové konstanty
MikroprocesorProgramovatelný automat, schopný vykonávat základní aritmetické, logické a řídicí operace. Je to polovodičový integrovaný obvod, vyrobený technologií velké integrace a umístěný zpravidla v jednom pouzdře. Označuje se zkratkou CPU (Central Processor Unit). Samotný m. není schopen činnosti, musí se k němu doplnit paměti, vstupně výstupní jednotky styku, zdroj hodinových impulsů, popř. další tzv. podpůrné obvody. M. spolu s těmito obvody tvoří jednotku zvanou mikroprocesorový systém. Hlavní výhodou těchto systémů je nízká pořizovací cena a možnost optimálního návrhu architektury systému vzhledem k charakteru zpracovávaných úloh.více na Wikipedia: Microprocessor
mikrováhy jsou určeny k vážení velmi malých hmotností, zpravidla menších než 1 g. Mají různé principy, mohou to být jemné rovnoramenné křemenné váhy, vážící ve vakuu nebo váhy torzní. Mohou docilovat přesností až 10-6 g
mincíř též měsíčkové váhy, zařízení pro hrubé měření hmotnosti. V podstatě dynamometr. Původně viz obr. m/97. Funkčně jde o napínání eliptické pružiny. Stupnice je dvojí, hrubá (pro větší hák a kruh) a jemná (pro menší hák a kruh). Nejistota měření asi 2%. Novější provedení (s názvem přezmen).
MinimalizaceZmenšování počtu členů i logických proměnných v boolovských výrazech, které dostaneme při popisu činnosti číslicového zařízení. Existuje mnoho metod m. obvykle se dělí na algebraické a topologické. S m. boolovských výrazů souvisí m. stavů konečného automatu.
ModelUrčitého objektu je širší pojem, zahrnující vlastnosti objektu, a to jak statické, tak dynamické. Realizaci dynamických vlastností m. nazýváme simulátor.
ModelováníČinnost vedoucí k nalezení matematického nebo fyzikálního útvaru, který svými vlastnostmi charakterizuje zkoumaný systém. Experimentování s tímto modelem nazýváme simulace. V automatizační technice pracujeme jednak s matematickými modely, které realizujeme na číslicových počítačích, a jednak s fyzikálními modely, realizovanými nejčastěji pomocí elektronických analogových počítačů.
modul průřezový konstanta průřezu určitého objektu, daná jeho tvarem. 1. modul průřezový v ohybu, zn. Wo, je dán vztahem Wo = Ia/e, kde Ia je kvadratický moment průřezu k ose, e vzdálenost krajního vlákna od této osy. 2. modul průřezový v krutu, zn. Wk , je dán vztahem Wk = Ip/e, kde Ip je polární (kvadratický) moment průřezu k těžišti, e vzdálenost krajního vlákna od těžiště. Jednotku mají oba m3
modul pružnosti v tahu a v tlaku zn. E, veličina vyjadřující (při malých deformacích, v mezích platnosti Hookeova zákona) úměrnost mezi napětím v tahu (resp. v tlaku) ? a poměrným prodloužením (resp. zkrácením) ?. Platí: E = ? / ? . Jednotkou je 1 pascal = 1 Pa (nebo též N/cm2 nebo N/mm2
modul pružnosti ve smykuzn. G, též modul torze nebo Coulombův modul; pružnostní veličina vyjadřující při malých deformacích úměrnost mezi tečným napětím ? a jím způsobeným poměrným posunutím ?. Platí: ? = G. ? , resp. G = ? / ?
ModulationModulace. Proces ovlivnění jednoho signálu (nosného) signálem jiným (modulačním). Cílem je umožnění nebo zjednodušení přenosu modulačního signálu. Modulace probíhá při mnoha operacích: přenos dat v místní počítačové síti přes komunikační adaptéry, komunikace přes modem po telefonní lince, zápis dat na diskové paměti atd.
ModulátorZařízení určené k vytvoření modulovaného signálu.více na Wikipedia: Modulator
můstek v běžném významu zapojení čtyř impedancí, které se vyznačuje dvěma dvojicemi protilehlých uzlů, z nichž jedna dvojice je připojena na zdroj napájecího napětí a druhá se používá ke zjištění stavu vyvážení můstku. Základním uspořádání m. je zobecněný Wheatstoneův m. Ve vyváženém stavu vyhovují úbytky napětí na jednotlivých impedancích podmínce U1 = U3; U2 = U4 a potom platí rovnice Z1Z4 = Z2Z3. Samostatnou skupinu můstků tvoří tzv. transformátorové můstky. Podle druhu napájecího napětí můstky se dělí na stejnosměrné a střídavé. Střídavé můstky se dělí na kmitočtově nezávislé a kmitočtově závislé. Podle režimu práce se rozlišují vyvážené a nevyvážené můstky. Můstky se používají na měření odporů, kapacit, indukčnosti, vzájemných indukčností, impedancí, kmitočtů, zkreslení apod.
Můstek WheatstoneůvV běžném významu zapojení čtyř impedancí, které se vyznačuje dvěma dvojicemi protilehlých uzlů, z nichž jedna dvojice je připojena na zdroj napájecího napětí a druhá se používá ke zjištění stavu vyvážení můstku. Základním uspořádání m. je zobecněný Wheatstoneův m. Ve vyváženém stavu vyhovují úbytky napětí na jednotlivých impedancích podmínce U1 = U3; U2 = U4 a potom platí rovnice Z1Z4 = Z2Z3. Samostatnou skupinu můstků tvoří tzv. transformátorové můstky. Podle druhu napájecího napětí můstky se dělí na stejnosměrné a střídavé. Střídavé můstky se dělí na kmitočtově nezávislé a kmitočtově závislé. Podle režimu práce se rozlišují vyvážené a nevyvážené můstky. Můstky se používají na měření odporů, kapacit, indukčnosti, vzájemných indukčností, impedancí, kmitočtů, zkreslení apod.
náboj elektrický zn. Q, prapříčina všech elektrických a magnetických jevů. Je to míra elektrických vlastností materiálního objektu, které se navenek projevují jako silové pole. S elektrickým proudem I je elektrický náboj Q vázán vztahem dQ = I.dt, kde dt představuje časový element. Jednotkou je 1 coulomb = 1 C. Coulomb je elektrický náboj, který proteče vodičem při stálém proudu 1 ampéru během 1 sekundy: 1C = 1 A•s. Místo coulombu se někdy používá ekvivalentní jednotka s názvem 1 ampér-sekunda = 1A.s = 1 C, nebo vedlejší jednotka 1 ampérhodina 1 A.h = 3600 C. Všechny elektrické náboje jsou celistvým násobkem elementárního náboje
namáhání 1. napětí v určitém bodě pružného tělesa. 2. souhrn podmínek vytvářejících zatížení. Nejběžnějšími případy jsou: Namáhání v prostém tahu a tlaku, kdy výslednice vnějších sil působících na jedné straně průřezu namáhaného prutu je jeho normálou, a leží v těžištní ose prutu, namáhání v ohybu, kdy vnější síly jsou kolmé k ose prutu a leží v rovině jdoucí osou prutu, namáhání v kroucení (krutu, též krutové nebo torzní), kdy vnější síly tvoří silovou dvojici v rovině průřezu prutu nebo s ní rovnoběžné, namáhání v prostém smyku, kdy výslednice vnějších sil jde středem smyku a leží v jeho rovině, dále namáhání ve střihu, ve vzpěru a další namáhání na únavu (cyklická) a různá namáhání kombinovaná
napětí elektrické zn. U, rozdíl elektrických potenciálů, U =V2 – V1, jednotkou je 1 volt.
napětí elektromotorické zn. E, Ue, dáno podílem práce A, kterou vykoná zdroj při celém oběhu kladného elektrického náboje po uzavřené dráze (která prochází působištěm elektromotorického napěti) a přenášeného náboje Q, čili integrálem (po uzavřené dráze) skalárního součinu vektoru intenzity elektrického pole E a elementů dráhy dl: E = A/Q = integrál E.dl. Jednotkou je 1 volt = 1V
napětí magnetické zn. Um, magnetické napětí mezi bodem 1 a bodem 2 je křivkový integrál intenzity magn. pole od bodu 1 do 2 po dané dráze: U . Jednotkou je 1 ampér = 1A
napětí mechanické zn. ?, ?. Mechanické napětí je určeno diferenciálním podílem síly F a velikosti plochy A, na kterou síla působí ? = dF/dA. Je-li časově stálá síla F rozložena rovnoměrně na ploše A, lze použít vztahu ? = F/A. Působí-li síla na plochu kolmo, nazýváme napětí normálovým (kolmým) a značíme je ? nebo ?n, leží-li síla v tečné rovině příslušné plochy, pak se jedná o napětí tečné (tangenciální), jež se značí ? nebo ?t. Jednotkou u obou druhů je 1 pascal na metr čtverečný = 1 Pa/m2. Je to jednotka stejná jako u tlaku, ale tlak a napětí jsou veličiny zásadně rozdílné. Napětí je tenzorová veličina, zatímco tlak má skalární povahu (tlak se šíří všemi směry)
Napěťový zesilovačZařízení určené k zesilování malých napětí. N. z. se dělí na zesilovače střídavých napětí a zesilovače stejnosměrných napětí. Moderní n. z. jsou většinou tranzistorové, často v integrovaném provedení. Zesílení se udává buď v absolutní hodnotě, nebo v decibelech (zisk). V automatizační technice se uplatňují zvláště stejnosměrné zesilovače s velkým zesílením, nazývané operační.více na Wikipedia: Voltage amplifier
Necentralizované řízeníTakové řízení, při kterém jsou jednotlivé žádané hodnoty zadávány realizovány z více míst, obvykle umístěných blízko akčních členů. Tento starší způsob řízení se v moderních provozech nahrazuje centralizovaným řízením. Všechny řídicí orgány jsou soustředěny v jednom centru (velínu).
NegátorLogický člen realizující logickou funkci logické negace, tj. funkci y = x. V elektrických logických obvodech se n. realizuje tranzistorovým obvodem.více na Wikipedia: Inverting gate
NestabilitaChování systému, charakterizované tím, že při omezeném budicím signálu výstupní signál neomezeně vzrůstá. N. může být buď kmitává nebo monotónní, podle toho, zda výstupní signál má tvar narůstající k oscilací nebo monotónně vzrůstá.více na Wikipedia: Instability
newton zn. N, jednotka síly, odvozené veličiny v SI. 1 N = 1 kg.m/s2. 1 N je síla, která uděluje volnému tělesu o hmotnosti 1 kilogramu zrychlení 1 metr za 1 sekundu na druhou
nonius geometrické koincidenční interpolační zařízení, jehož teorie je tato: rozdělíme-li počet n-1dílků rovnoměrné hlavní stupnice na počet n dílků stupnice vedlejší a je-li šířka dílku hlavní stupnice s, bude šířka s1 vedlejší stupnice rovna s1 = s [( n-1)/n] a rozdíl šířky dílků stupnice hlavní a vedlejší bude s-s1 = s•(n-1)/n = s/n. Výraz s - s1 nazýváme nonickou diferencí. Jak naznačuje pravá strana uvedené rovnice, udává nonická diference velikost hodnoty, kterou noniem můžeme ještě číst. Dělíme-li rovnici šířkou hlavního dílku s, dostaneme další rovnici (s-s1)/s = 1/n, kde výraz na levé straně rovnice nazýváme nonický poměr. Ten udává, kolikátou část dílku hlavní stupnice lze číst. Nejběžnější nonius je desetinový, lze jím číst 0,1 mm.Méně běžný je nonius dvacetinový nebo padesátinový. Údaj hlavní stupnice je dán nulou nonia. U nonia čteme díly dílku hlavní stupnice u té čárky vedlejší stupnice, která leží přímo proti nějaké čárce hlavní stupnice, nebo která je její některé čárce nejbližší (je s ní v koincidenci). Popsaný nonius je stejnosměrný, tzn., že hlavní i vedlejší stupnice mají stejný směr. Existují také nonie protisměrné. Nonius se používá při měření délek a úhlů
nonius optický nonius, který lze použít u optických čtecích systémů, umožňujících přesnější čtení. Může mít systém obdobný noniu s šikmou stupnicí. Jedno v uvedeném případě je čtení 126,445. Nebo má provedení s mikrometrickým měřicím posuvem, kde je patrné čtení 28,715
Numerická analýzaNumerická metoda používaná tehdy, když přesné řešení matematické úlohy lze získat jen obtížně nebo ho nelze analytickými metodami vůbec nalézt.více na Wikipedia: Numerical analysis
obvod elektrický zvláštní případ elektromagnetického pole v němž k vyjádření celkových energetických vystačíme s veličinami elektrický proud a elektrické napětí. Za obvod se považuje pouze pole stacionární nebo kvazistacionární, tj. pole, v němž lze zanedbat posuvný proud. Základními prvky obvodů jsou pasivní dvojpóly nazývané rezistor, induktor, kapacitor, jejichž jedinou vlastností je odpor, vlastní indukčnost nebo kapacita (odporník, cívka, kondenzátor), ideální zdroje napětí nebo proudu a dále dvojbrany (transformátor, gyrátor, řízené zdroje). V technické praxi se obvodem nazývá vodivé spojení různých prvků, např. odporů, kondenzátorů, cívek, elektronických prvků (elektronky, tranzistory, integrované obvody), elektrické stroje a jiná zařízení využívající elektrickou energii
Obvodové schémaTakové schéma elektrického zařízení, na kterém jsou vyznačeny jednotlivé elektrické obvody, obsahující jak diskrétní, tak integrované konstrukční prvky (tranzistory, integrované obvody, rezistory, kondenzátory, cívky apod.). U složitějších systémů se kromě o. s. používá i blokové schéma, popř. funkční technologické schéma.více na Wikipedia: Circuit diagram
OdezvaČasová funkce, kterou systém reaguje na určitý budicí signál. O. na některé charakteristické signály jsou charakteristickými parametry regulovaných soustav. Např. o. na jednotkový skok je přechodová charakteristika, o. na jednotkový impuls je impulsová charakteristika apod.více na Wikipedia: Response
OdchylkaRozdíl žádané a skutečné hodnoty určité veličiny. V automatizační technice je to obvykle regulační o., což je rozdíl žádané hodnoty w(t) a regulované veličiny x(t) e(t) = w(t) – x(t)
odpor magnetický viz reluktance
OfsetVelikost výstupního napětí zesilovače, přepočítaná na vstup dělením velikostí zesílení, rovná-li se skutečné napětí na vstupu zesilovače nule. Vyjadřuje tedy, jak daleko prochází statická charakteristika zesilovače od bodu 0. Lze jej korigovat přivedením pomocného stejnosměrného napětí do různých míst (stupňů) zesilovače, zejména není-li o. tak velký, že by způsoboval nasycení zesilovače. Kolísání o. s časem je tzv. drift.
ohmmetr přímoukazující měřicí přístroj k měření odporu. Má stupnici označenou přímo v jednotkách odporu, tj. W, kW, MW. apod. Ohmetry, které používají magnetoelektrický měřicí přístroj mají údaj závislý na velikosti napájecího napětí. Pokud se používají poměrové měřicí přístroje, pak údaj více či méně nezávisí na velikosti napájecího napětí. Může být analogový nebo číslicový
OmezeníNelineární charakteristika, jejíž průběh je shodný s nasycením. Název omezení se používá většinou při úmyslném zavedení této nelineární funkce.
Opakovatelnost (výsledků měření)Těsnost shody mezi výsledky po sobě následujících měření téže měřené veličiny provedených za stejných podmínek měření. Tyto podmínky jsou podmínkami opakovatelnosti, do kterých se zahrnuje: tentýž postup měření, tentýž pozorovatel, tentýž měřicí přístroj použitý za stejných podmínek, totéž místo a opakování v proběhu krátké časové periody. Kvantitativně může být opakovatelnost vyjádřena charakteristikami rozptylu výsledků.
Operační výzkumSe zabývá využitím logických a matematických modelů pro některé úlohy rozhodování. Vznikl za druhé světové války, když bylo třeba hledat vhodné metody pro optimální rozhodování při některých vojensko-hospodářských otázkách. Obvykle šlo o komplexní řešení specialisty z více oborů. Původní přístup o. v. byl systémový, později byly spíše propracovány jednotlivé obory a tak v rámci o. v. vznikly samostatné disciplíny — matematické programování, teorie hromadné obsluhy, teorie zásob, teorie her a další.více na Wikipedia: Operational research
Operátorský panelZařízení zprostředkovávající komunikaci mezi řídicím systémem a uživatelem. Nejčastěji panel s LCD displejem a klávesnicí nebo dotyková obrazovka (touchscreen).
opotřebení ve strojírenství a v přístrojové technice je nežádoucí oddělování částeček materiálu, které vzniká na povrchu strojních součástí, nástrojů, nářadí a součástek působením vnějších sil. Běžně je způsobováno pevnými tělesy, t.j. třením, někdy také kapalinami např. kavitací u vodních turbin. Chemické působení se zde neuvažuje. Podle podmínek, můžeme rozlišovat tyto případy: 1. opotřebení kluzným třením mezi suchými plochami (např. brzdové obložení), 2. totéž mezi mazanými plochami (ložiska, hřídele, písty), 3. opotřebení při valivém tření mezi suchými plochami (nákolky železničníchvozů), 4. totéž mezi mazanými plochami (kuličková ložiska, ozubená kola), 5. opotřebení pevnými obrušujícími částicemi (pískem, hlínou u bagrů, buldozerů, pluhů apod.), nebo pevnými částicemi v kapalinách a plynech, 6. opotřebení tekoucími kapalinami.
OptoelektronikaHraniční obor mezi elektronikou a optikou. Zabývá se využitím přeměny zářivé energie v elektrickou (a naopak) v technických zařízeních pro přenos, záznam a zpracování informace.více na Wikipedia: Optoelectronics
PaketPro lepší organizaci toku dat a pro zvýšení propustnosti jednotlivých tras se zpráva dělí na menší jednotky zvané pakety. Dlouhé informace jsou do paketů rozděleny, krátké na potřebnou délku doplněny.
Pára sytáPára, která je v termodynamické rovnováze se svou kapalnou fází (např.v uzavřené nádobě). Její tlak je určen jen teplotou, nikoli též objemem. Zmenšuje-li se objem při stálé teplotě a tlaku, pára kondenzuje (kapalní). Při zvětšování objemu se kapalná fáze vypařuje, až zbude jen sytá pára. Při dalším zvětšování objemu není již kapalinou nasycena a stává se z ní pára přehřátá.
pascal zn. Pa, odvozená jednotka tlaku v SI (se samostatným názvem). Definice: V nějakém místě je tlak 1 Pa, jestliže v něm na libovolnou rovinnou plochu velikosti 1 m2, působí kolmo rovnoměrně rozložená síla 1 N (newton). Na následující tabulce jsou uvedeny vzájemné převody vybraných jednotek tlaku
Pásmo necitlivostiPásmo, ve kterém se vstupní proměnná členu může měnit, aniž dojde ke změně výstupní proměnné (viz necitlivost).
Pásmo proporcionalityDefinováno u regulátorů P jako takový rozsah vstupní proměnné, který způsobí pohyb akčního členu z jedné krajní polohy do druhé. P. p. je tedy nepřímo úměrné zesílení regulátoru.
Perioda vzorkováníJe část matematiky, která se zabývá náhodnými jevy a procesy. Základním pojmem je pravděpodobnost náhodného jevu. Vyšetřují se náhodné veličiny, jejich rozdělení a charakteristiky těchto rozdělení. Dále se p. p. zabývá náhodnými funkcemi, což jsou náhodné veličiny závisející ještě na dalších parametrech. Důležitá je aplikace p. p. ve statistice, statistické dynamice, teorii hromadné obsluhy, teorii her apod.více na Wikipedia: Calculus of probabilities
permeabilita též absolutní permeabilita, zn. µ, veličina charakterizující magnetické vlastnosti prostředí, která je dána podílem magnetické indukce a intenzity magnetického pole H. Permeabilita nějaké látky µ je dána součinem permeability vakua µ0 a relativní permeability této látky µr: µ = µ0• µr. Jednotkou je 1 henry na metr = 1 H/m
permeabilita relativní zn. µr, podíl permeability nějaké látky (prostředí) µ a permeability vakua µ0. Veličina je bezrozměrová
permeabilita vakua též magnetická konstanta, zn. µ0, základní fyzikální konstanta rovná µ0 = 1,256 637•10-6 H/m (přesně)
permitivita (též angl. absolute permitivity nebo capacivity), zn. ?, materiálová konstanta, charakterizující vlastnosti dielektrika. V izotropním prostředí je konstantou úměrnosti mezi intenzitou elektrického pole E a elektrickou indukcí D. Platí: D = ?•E. Vyskytuje se ve všech vztazích pro síly a energie v elektrickém poli. Permitivita ? je rovna součinu relativní permitivity ?r a permitivity vakua ?0. Platí: ? = ?r• ?0. Jednotkou je 1 farad na metr
permitivita relativní zn. ?r, podíl permitivity nějaké látky (prostředí) ? a permitivity vakua ?0. Veličina je bezrozměrová
permitivita vakua též elektrická konstanta zn. ?0, základní fyzikální konstanta rovná ?0 = 8,854 188•10–12 F/m (přesně)
PLC(Programmable Logic Controler) je číslicové pracující elektronický systém konstruovaný pro použití v průmyslovém prostředí, využívající programovatelnou paměť pro interní ukládání uživatelsky orientovaných instrukcí pro provádění specifických funkcí (logickým, sekvenčních, časovacích, čítacích, komunikačních organizačních) za účelem řízení strojů či procesů, a to prostřednictvím digitálních nebo analogových vstupů a výstupů.
PohonyJsou zařízení, která převádějí signály z ústředních členů regulačního obvodu (členu pro zpracování informace) na výchylku konající požadovanou práci s požadovaným výkonem.
pole elektrické jedna z forem hmoty. Je charakterizováno silou, kterou působí na nehybný elektrický náboj umístěný v tomto poli. Může být vytvořeno nehybnými náboji, elektrickým proudem a změnou magnetického pole. Je charakterizováno intenzitou a elektrickou indukcí
pole elektromagnetické jedna z forem hmoty složená z pole elektrického a z pole magnetického, vzájemně na sobě závislých. Je vírové, má určitou energii, hybnost, setrvačnost a šíří se ve vakuu rychlostí světla
pole magnetické jedna z forem hmoty, charakterizovaná silovým působením na pohybující se elektrické náboje nebo vodiče protékané elektrickým proudem, popř. trvalými magnety (magnetické pole je vytvořeno pohybem elektronů v atomech)
polovodiče látky, které za normální teploty vedou elektrický proud mnohem hůře než vodiče, avšak lépe než izolanty. Jsou to látky, u nichž zakázaný pás (viz pás energie) je poměrně malý (asi 1 eV). Při nízkých teplotách se chovají jako izolanty. Při vyšších teplotách dochází k excitaci elektronů z valenčního do vodivostního pásu, vznikne volný pár elektrondíra a látka se stává vodivou. Vlastní polovodič (též intrinzický polovodič) je krystalická látka bez příměsí, je dokonale čistý a má stejný počet děr a elektronů. Příměsový (nevlastní) polovodič je krystalická látka s malou příměsí. Touto příměsí může být donor (tj. dávající), nebo akceptor (tj. přijímající). Donor (např.P, AS, Sb) je příměsová látka s přebytkem valenčních elektronů proti vlastnímu polovodiči (Si, Ge). Akceptor (např.B, Al, Ba, In) je látka s nedostatkem valenčních elektronů proti vlastnímu polovodiči (Si, Ge). Polovodiče s vodivostí N (též elektronovou, majoritními nosiči nábojů jsou elektrony) jsou polovodiče s donory a s vodivostí P (děrovou vodivostí, díra se chová jako kladný náboj, majoritními nosiči nábojů jsou díry) tvoří polovodiče s akceptory. Podle toho dělíme polovodiče na polovodiče typu N, s pohybem „negativních“ nábojů a polovodiče typů P s pozitivními dutinami. Existují také polovodiče PN, což jsou nehomogenní polovodiče, jejichž jednu část tvoří polovodič typu P a druhou polovodič typu N, přičemž obě části jsou vytvořeny na jednom polovodiči. Kombinací polovodičů PN lze konstruovat různé polovodičové součástky (např. diody, tranzistory, Zenerovy diody apod.)
PoruchaRušivý signál, který působí na regulovaný objekt a způsobuje nežádoucí změny regulované veličiny. Úlohou automatické regulace je kompenzovat vliv p. Obvody, které jsou na poruchu necitlivé, nazýváme invariantní.
Posuvný registrDruh paměti ve tvaru kaskádního obvodu, který pracuje s dvouhodnotovými signály a má schopnost posouvat dvouhodnotovou informaci (0, 1) uloženou v jednotlivých článcích řetězu (kaskádního obvodu), tj. v jednobitových registrech R, tvořených obvykle paměťovými logickými členy. Taktovacími impulsy T lze v těchto jednobitových registrech posouvat informaci vloženou na vstup vždy o jedno místo, aniž by se měnilo jejich vzájemné uspořádání.více na Wikipedia: Shift register
pravidlo Ampérovo pravé ruky týká se směru magnetického pole v určitém místě proudovodiče. Zní takto: Položíme-li pravou ruku na vodič tak, aby prsty ukazovaly směr proudu a dlaň je obrácena k místu pozorování, ukazuje palec směr magnetického pole v tomto místě
prodloužení poměrné zn. ?, poměr změny (zvětšení) délky .l (způsobené silou) a původní (nedeformované) délky l. Platí: ? = Dl/l. Toto prodloužení je podélné, tzn. že deformace má stejný směr jako působící síla. Jedná-li se místo o prodloužení o zkrácení, změní se znaménko ?. Záporným prodloužením je zkrácení. Veličina je bezrozměrová
Programové vybaveníČíslicového počítače je soubor programů a programovacích jazyků sloužící uživateli k práci s počítačem. P. v. moderních počítačů je charakterizováno dokonalými a rozsáhlými operačními systémy, umožňujícími styk mezi jednotlivými částmi výpočetního systému a obsluhou prostřednictvím specializovaných programovacích.
ProtokolProtokol je soubor pravidel, kterými se komunikace mezi účastníky přenosu řídí, t.j. jak lze zahájit přenos, jak ho provést a jak ho ukončit.
PřekmitJev, který nastává u dynamických systémů s kmitavým průběhem přechodného děje. Je to překročení ustálené hodnoty v průběhu přechodného děje. Důležitým hodnotícím parametrem dynamických vlastností systému je maximální p.více na Wikipedia: Overshoot
PřenosPoměr obrazů výstupní a vstupní proměnné při nulových počátečních podmínkách. Jde-li o p. spojitě pracujícího systému, jsou to Laplaceovy (nebo Fourierovy) obrazy, jde-li o p. diskrétního systému, jsou to z-obrazy.
PřerušeníPojem označující dočasné zastavení právě probíhajícího programu (sekvence instrukcí), vyvolané signálem p., přicházejícím do procesoru po tzv. kanálu p. Po signálu p. se dokončí právě prováděná instrukce, avšak místo následující instrukce se provede skok na předem stanovenou adresu instrukční paměti a program pokračuje sekvencí instrukcí, určenou k zajištění funkce zařízení (zpravidla periferního), které si tímto způsobem vyžádalo spolupráci procesoru. Používání signálu p. je účelné tam, kde je procesor velmi rychlý ve srovnání s periferním zařízením (např. vstupním a výstupním), a tam, kde signál p. představuje závažnou provozní informaci — např. poruchu napájení číslicového počítače. Při tomto druhu p. lze využít energie filtračních členů napájecího zařízení k uvedení počítače do klidového stavu a k uložení informací do feritové paměti. Signálům p. z více míst se podle důležitosti přidělují tzv. úrovně priorit, signály na téže úrovni pak obvykle vytvářejí fronty.více na Wikipedia: Interruption
PřesnostPřesnost měření je vlastnost dávat takové výsledky příslušných měřicích operací, které jsou co nejblíže pravé (skutečné) hodnotě vyšetřované veličiny. Terminologická norma připouští, je-li to žádoucí, používat také variantní název exaktnost.
Převodník A/ČZařízení, které převádí analogovou veličinu na číslicový kód. Princip činnosti závisí na druhu analogové veličiny a na požadovaných vlastnostech převodu. Nejčastěji se jako převáděné veličiny vyskytují stejnosměrné napětí, proud nebo odpor a mechanické posunutí (natočení). K převodu stejnosměrného napětí se používají dva principy: a) integrační, b) kompenzační.
Převodník Č/AZařízení, které podle číslicového kódu vytváří fyzikální veličinu odpovídající velikosti.
přístroj měřicí analogový měřicí přístroj, ve kterém výstup nebo zobrazení (na displeji) je spojitou funkcí měřené veličiny nebo vstupního signálu. Tento termín se vztahuje výhradně na způsob presentace výstupu nebo zobrazení. Nemá vztah k principu činnosti přístroje
přístroj měřicí digitální (z lat. digitus = prst, palec) měřicí přístroj, který poskytuje digitalizovaný výstup nebo zobrazení na displeji. Tento termín se vztahuje na způsob presentace výstupu nebo zobrazení. Nemá vztah k principu činnosti přístroje
přístroj měřicí magnetoelektrický též přístroj s otočnou cívkou, přístroj Deprezův, přístroj Deprezův-d´Arsonvalův, elektr. měřicí přístroj, u něhož otočná část měřicího ústrojí je cívka C otáčející se ve vzduchové mezeře magnetického obvodu MO s permanentním magnetem M. Výchylka ukazovatele je úměrná proudu, protékajícímu cívkou. Proud se k cívce přivádí spirálovými pružinkami vyvozujícími současně direkční moment. Přístroj tohoto typu je vhodný pro měření ss proudu a ss napětí. K měření střídavého proudu a napětí lze použít tento systém s měřicím usměrňovačem nebo termoelektrickým měničem
Psychrometrpřístroj na měření relativní vlhkosti založený na měření teploty dvěma skleněnými teploměry, jedním suchým, měřicím teplotu okolního prostředí a druhým ovlhčeným, na jehož jímce je nasazen mušelínový obal (punčoška) zasahující svým spodním koncem do nádobky s vodou. Z rozdílu obou teplotních údajů, tzv. psychrometrického rozdílu Dt = t1 - t2 lze vypočítat relativní vlhkost vzduchu j(%) ze vzorce j(%) = (100/p1) (p2•A•pa•Dt), kde značí pa okamžitý barometrický tlak, p1 a p2 tlak nasycených vodních par při teplotách t1 a t2. A je psychrometrická konstanta, závislá na rychlosti v vzduchu proudícího kolem teploměrných jímek. Konstanta A se určuje empiricky.
RAM(Random Access Memory) Jsou těmi pamětmi, s nimiž nejčastěji spolupracuje mikroprocesor. Jsou rychlejší než ROM, dají se použít k zápisu i čtení.
RámecAby paket mohl být správně přenesen, je před odesláním doplněn o nezbytné údaje (cílová adresa, zdrojová adresa, kontrolní znaky, požadí paketu). A právě takto rozšířenému paketu se říká rámec (frame).
Reálný časOznačení časového měřítka, ve kterém sledovaný proces skutečně probíhá. Hlavní podmínkou pro zapojení číslicového počítače do přímého řízení je právě práce počítače v r. č., což mnohdy klade velké nároky na operační rychlost celého řídicího systému.
RegulaceZvláštní druh řízení, při kterém se využívá informace o výsledku provedených akčních zásahů (zpětná vazba). Cílem r. je vyloučit vliv poruch, které působí na regulovanou soustavu.více na Wikipedia: Control
Regulační orgányJsou zařízení pro ovládání toku hmoty nebo energie systémem, tj. průtoku kapalin, plynů a par, sypkých hmot, elektrického proudu, světelného a magnetického toku aj.
RegulátorObecný termín pro zařízení nastavující průtok plynů, kapalin nebo elektrické energie tak, aby bylo dosaženo stanovených hodnot.
Regulovaná soustavaObjekt, na který prostřednictvím akční veličiny působí regulátor tak, aby dané fyzikální veličiny r. s. měly požadované hodnoty. Podle počtu těchto regulovaných veličin rozeznáváme regulované soustavy jednorozměrové a vícerozměrové. Podle statických vlastností dělíme r. s. na lineární a nelineární, podle dynamických vlastností na statické a astatické. Hlavní úlohou při návrhu systémů automatické regulace je stanovení matematického modelu r. s. K tomu je třeba provést identifikaci a aproximaci r. s.
Regulovaná veličinaVýstupní veličina regulačního obvodu (regulované soustavy), která je pomocí regulace udržována na požadované hodnotě (viz žádaná hodnota, řídicí veličina).
reluktance magnetický odpor, zn. Rm, koeficient úměrnosti mezi magnetomotorickým napětím Fm a magnetickým indukčním tokem . v daném magnetickém obvodu. Platí: Rm = Fm.F .. Jednotkou je 1 reciproký henry = 1 H-1
rezistor konstrukční součástka elektrických obvodů, jejíž odpor je upraven na určitou hodnotu
RobotBylo původně označení umělých lidských bytostí v Čapkově románu RUR, dnes je to název pro automatický manipulátor, který má určité prvky inteligence. Používá se k náhradě jednoduchých, stále se opakujících úkonů (tváření karosérií, stříkání barev, vkládání součástek do lisů apod.) a pro práce v namáhavých nebo zdraví škodlivých podmínkách. Rozsah prací, které je r. schopen vykonávat, závisí na čidlech, kterými je vybaven, na stupni inteligence, která souvisí s použitým typem řídicího automatu, a na akčních členech — mechanismech.více na Wikipedia: Robot
ROM(Read Only Memory) Buňky paměti je představována elektrickým odporem nebo pojistkou. Výborce lektronicky některé z´nich přepálí. Neporušené prvky vedou proud, je na ních minimální napětí - jsou tedy nositelem logické nuly. Přepálené buňky naopak proud nevedou - nesou informaci o logické jedničce.
Roztoky vlhkostníPro kalibraci vlhkoměrů se používají roztoky a směsi různých látek. Dále jsou uvedeny některé příklady. 1. nasycené roztoky solí (s přebytkem látky u dna), při teplotě 20 °C: síran draselný (K2SO4) 97 % vlhkosti, uhličitan sodný (Na2CO3) 92 %, chlorid draselný (KCl) 86 %, síran amonný ((NH4)2SO4) 80 %, chlorid sodný (NaCl) 75 %, dusičnan amonný (NH4NO3) 65 %, dusičnan vápenatý (Ca(NO3)2) 55 %, uhličitan draselný (K2CO3) 45 %, chlorid vápenatý (Ca Cl2) 35 %, kyselina metafosforečná (PHO3) 10 %. 2. roztok kuchyňské soli (NaCl) při 20 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 0 % - 100 %, 5 % - 97 %, 10 % - 93 %, 15 % - 89 %, 20 % - 83 %, 25 % - 83 %, 25 % - 76 %. 3. roztok louhu sodného (NaOH) při 20 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 23 % - 70 %, 27 % - 50%, 32 % - 45 %, 36 % - 35 %. 4. roztok louhu draselného (KOH) při 25 °C: procenta roztoku - procenta vlhkosti: 5-97, 10-94, 15-87, 20-80, 25-70, 30-59, 35-46, 40-34, 40-34, 45-23, 50-13. 5. směs kyseliny sírové (H2SO4) s vodou při 20 °C: procento směsi - procento vlhkosti: 0-100, 10-97, 20-87, 30-75, 40-55, 60-16, 70-4.
RS 232Sériové rozhraní, sloužící k propojení dvou bodů. Nejjednodušší pomocí tří vodičů (tzv. Null modem).
RS 485Rozhraní, sloužící jako základ fyzického spojení pro více druhů sériových sběrnic. Je složeno ze dvou vodičů (kroucený pár, často se stíněním).
Řídicí systémSystém obsahující všechny prvky, které řídí řízený systém.
Řídicí veličinaSignál, který určuje žádanou hodnotu regulované veličiny. Označuje se obvykle w(t).
ŘízeníCílevědomé působení na řízený objekt tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot výstupních veličin řízeného objektu. Rozeznáváme v otevřené smyčce (bez zpětné vazby) a v uzavřené smyčce (se zpětnou vazbou také regulace)
SběrniceCesta, kterou jsou přenášeny informace z kteréhokoliv z několika zdrojů ke kterémukoliv z několika míst určení. Fyzické propojení několika zařízení podle standardu ISO/OSI.
SCADA/HMIProgramové prostředky pro vizualizaci a řízení technnologických procesů se označují zkratkou SCADA/HMI (Supervisory Control And Data Acquisition / Human-Machine Interface), což znamená supervizní řízení a sběr dat tvořící rozhraní mezi člověkem a strojem (zařízením).
Seebeckův jevPři Seebeckově jevu vzniká mezi konci dvou různých kovů nebo polovodičů elektrické napětí zvané napětí termoelektrické, jsou-li jejich druhé konce navzájem spojeny a mají jinou teplotu než konce srovnávací.
senzor snímač měřené veličiny, který v měřicím systému zprostředkuje vazbu mezi objektem měření a dalšími členy měřicího řetězce, které zpracovávají měřicí signál. Senzor snímá přímo nebo nepřímo měřenou veličinu a převádí ji do informačního parametru informačního signálu. Senzor je prvním členem měřicího řetězce. Senzor nemá měřenou veličinu ovlivňovat. Ve stejném významu se často užívá slovo „čidlo“
Sériový přenosSériový přenos je charakterizován tím, že jednotlivé bity jsou v časové oblasti přenášeny postupně, tzv. sériově. Používá se zejména pro přenos informace na větší vzdálenost.
Servomotoroznačení motoru (nejčastěji elektrického nebo hydraulického), jehož vlastnosti jsou zvláště vhodné pro použití v regulačních obvodech. Elektrické s. (dále jen s.), které mohou být stejnosměrné nebo střídavé, lze z tohoto hlediska chápat jako akční členy převádějící elektrický řídicí signál na mechanický pohyb (nejčastěji rotační, charakterizovaný úhlovou rychlostí to, popř. úhlovým natočením Cp). Od běžného motoru se s. liší především tím, že je konstruován tak, aby jeho části měly minimální moment setrvačnosti a aby bylo přípustné i jeho krátkodobé proudové i momentové přetížení.více na Wikipedia: Servomotor
SignálFyzikální proměnná, jejíž jeden nebo více parametrů nesou informaci o jedné nebo více proměnných, které signál představuje
síla tíhová též tíha (dříve „váha“), zn. G, síla, kterou v případě Země působí její tíhové pole na volné těleso v něm se nacházející
síla tlaková síla, působící v tekutině, daná součinem plochy A a hydrostatického (resp. aerostastického) tlaku p, který na ni působí F = p.A
SimulaceExperimentování s modelem systému, prováděné pro zjištění dynamických vlastností tohoto systému. Modely realizujeme nejčastěji na analogových, hybridních nebo číslicových počítačích. Pro s. na číslicových počítačích existuje mnoho speciálních simulačních jazyků.
SnímačSenzor je funkční prvek tvořící vstupní blok měřicího řetězce, který je v přímém styku s měřeným prostředím. Pojem senzor je ekvivalentní pojmu snímač nebo detektor. Senzor jako primární zdroj informací snímá sledovanou fyzikální, chemickou nebo biologickou veličinu a dle určitého definovaného principu ji transformuje na měřicí veličinu - nejčastěji na veličinu elektrickou.
snímač číslicový snímač neelektrické veličiny, který převádí vstupní analogový signál na výstupní elektrický signál v číslicovém tvaru
Snímač průtoku indukčníZaložen na využití indukčního zákona. V elektrickém vodiči, který se pohybuje v magnetickém poli rychlostí v, se indukuje elektrické napětí úměrné rychlosti, intenzitě magnetického pole a délce vodiče. U s.p.i. je využit pohyb kapalného vodiče. S.p.i. se skládá z nemagnetické a elektricky nevodivé trubky, která je vložena do magnetického pole tak, aby siločáry byly kolmé na vektor rychlosti. Ve stěně trubky jsou vloženy dvě elektrody tak, že jejich spojnice je kolmá na vektor rychlosti a vektor magnetizace. Indukované napětí snímané na elektrodách je za jistých předpokladů nezávislé na tvaru rychlostního profilu kapaliny v trubce.
Snímač průtoku ultrazvukovýSnímač měřicí rychlost pohybující se tekutiny snímáním interakce mezi svazkem paprsků ultrazvukové akustické energie a pohybující se tekutiny.
soustava jednotek soubor jednotek nějaké soustavy veličin. Zpravidla bývá značena velkými počátečními písmeny základních jednotek příslušné soustavy
soustava jednotek SI Mezinárodní soustava jednotek, jejíž označení SI je odvozeno z prvních písmen francouzského názvu System International (d´ Unités). Byla přijata v roce l960, postupně dále upřesňována. Původně měla tři třídy jednotek: jednotky základní, jednotky doplňkové a jednotky odvozené. Třída doplňkových jednotek byla v roce l996 zrušena a jednotky (úhly) byly převedeny do jednotek odvozených. Základními jednotkami jsou (vesměs): metr, kilogram, sekunda, ampér, kelvin, mol a kandela. Podle počtu základních jednotek je tato soustava sedmirozměrná. Odvozené jednotky se samostatným názvem jsou: becquerel, coulomb, farad, gray, henry, hertz, joule, katal, lumen, lux, newton, ohm, pascal, radián, siemens, steradián, stupeň Celsiův, tesla, volt, watt a weber. Soustava SI, jak se krátce soustava jednotek SI zpravidla nazývá, je míněna jako soustava celosvětová, bohužel nebyla ve všech státech dosud zavedena (např. v USA, kde se dosud běžně používá soustava jednotek yd-lb-s.). Na rozdíl od soustavy jednotek CGS je soustava jednotek SI mnohem universálnější, protože vyhovuje pro všechny fyzikální obory a zasahuje i do chemie
StabilitaUrčitá vlastnost dynamického systému, charakterizující jeho chování při vychýlení z rovnovážného stavu. U lineárních systémů je definice s. jednoduchá: Systém je stabilní tehdy, jestliže při připojení vstupního signálu konečné hodnoty se po doznění přechodného děje signál na výstupu systému ustálí rovněž na konečné hodnotě. K určení s. se používají různá kritéria s. U nelineárních systémů se s. definuje různými způsoby ( absolutní s., asymptotická s., s. ve velkém a v malém). Kromě systémů stabilních a nestabilních mohou existovat i systémy s periodickým režimem, tj. s tzv. mezními cykly.více na Wikipedia: Stability
stlačitelnost též objemová stlačitelnost, zn. ?, vlastnost látek všech fází (skupenství) vyjadřující jejich objemovou poddajnost. Lze ji vyjádřit jako relativní zmenšení objemu V při vzrůstu tlaku o Dp, dělené tímto vzrůstem tlaku: Převrácená stlačitelnost se nazývá modul objemové pružnosti
StřadačRegistr, který se používá především u jednoadresových počítačů. V s. je uložen jeden operand, druhý operand je uložen na adrese instrukce a výsledek operace se po provedení instrukce objeví opět v s.
StykPojem zahrnující prostředky a pravidla pro spojení konkrétních částí systému na zpracování dat. Obvykle jde o spojení číslicového počítače (např. řídicího) s periferními zařízeními nebo se vstupními a výstupními orgány technologického zařízení řízeného procesu (tzv. jednotka s. s prostředím).
Switch1. Přepínač - síťové zařízení přenášející (filtrující) rámce na základě informací druhé vrstvy OSI modelu (cílové adresy každého rámce). 2. Ústředna telefonní sítě. 3. Obecný termín pro mechanické nebo elektronické zařízení, které umožňuje vytvoření spojení podle potřeby a jeho ukončení po skončení relace.
Synchronní motorStřídavý motor, jehož rotor se otáčí synchronně s rychlostí točivého magnetického pole vytvářeného statorem. Stator s. m. obsahuje nejčastěji trojfázové vinutí napájené z trojfázové sítě. Magnetické póly rotoru jsou napájeny přes kroužky stejnosměrným proudem. Působením zatěžovacího momentu nastává fázové natočení magnetických os statorového točivého pole a magnetické osy rotoru. Úhlová rychlost rotoru se se zatížením nemění. Po překročení kritického momentu vypadává s. m. ze synchronismu. Vzhledem k obtížnému rozběhu a poměrně značné nestabilitě obvodu se s. m. v klasickém provedení v regulačních obvodech příliš nepoužívají.více na Wikipedia: Synchronous motor
SyntézaSoubor činností, jejichž cílem je nalezení regulátoru takových vlastností, aby bylo dosaženo požadovaných parametrů uzavřeného regulačního obvodu.
SystémV obecném pojetí je množina objektů, které jsou ve vzájemné interakci nebo jsou navzájem nějak vázány. V inženýrské praxi a v automatizační technice zvlášť je pojem s. poněkud zúžen těmito požadavky: 1. S. je tvořen konečným počtem prvků, z nichž každý je jednoznačně popsán konečným počtem měřitelných veličin. 2. Vzájemné vazby mezi prvky s. lze jednoznačně formulovat pomocí matematických vztahů.
ŠumNáhodný signál, definovaný obvykle pravděpodobnostními charakteristikami. Zdrojem š. v automatizovaných systémech bývají nejrůznější fyzikální jevy. V elektrických systémech jsou nejčastějším zdrojem š. elektromagnetická pole, ale i samotné součástky (tepelný š. apod.). Zvláštním typem š. je tzv. bílý š.více na Wikipedia: Noise
TachogenerátorTočivý elektrický stroj, který se používá k přeměně úhlové rychlosti rotačního mechanického pohybu na elektrický signál. 1. Stejnosměrné t. (tachodynama) 2. Střídavé asynchronní t. 3. Střídavé synchronní t.
TaktSkupina dob, která se periodicky opakuje. Charakterizuje nespojitou činnost technického zařízení.
tenzometr snímač změn rozměrů. Používají se tenzometry mechanické, optické, odporové, indukčnostní, magnetoelastické a fotoelektrické
Teplotní koeficient odporuZávislost odporu na měnící se teplotě, používaná u odporových teploměrů.
Termistorpolovodičová součástka bez PN přechodu, která má velikou změnu odporu, působenou změnou teploty. Jeho výhodou jsou malé rozměry, umožňující měření téměř "bodových" teplot. Má mnohem větší hodnotu teplotního součinitele elektrického odporu, která s rostoucí teplotou klesá. Materiálem termistorů jsou zpravidla směsi různých kovových oxidů (např. manganu, niklu, kobaltu, mědi, železa, titanu, uranu aj.) lisovaných z prášků a spékaných za vysokých teplot.
TermostatZařízení, které v určitém prostoru udržuje konstantní, předem nastavenou teplotu. Je to regulační obvod skládající se z regulované soustavy (termostatový prostor a zdroj tepla nebo chladič) a regulátoru (čidlo teploty, prvek pro nastavení žádané teploty a akční člen). Podle prostředí, které je v daném prostoru, rozeznáváme t. kapalinové nebo hmotové.více na Wikipedia: Thermostat
testtest
tlak absolutní tlak vyjadřovaný od absolutní tlakové nuly (od absolutního vakua)
tlak barometrický též tlak atmosférický, zn. b, statický tlak vzdušného obalu Země na určitém místě. S nadmořskou výškou klesá. Normálním barometrickým tlakem rozumíme konvencí přijatou hodnotu bn = 101 325 Pa. V budoucnu se uvažuje změnit tuto hodnotu na 105 Pa. V meteorologii se obvykle udává tlak v hektopascalech 1 hPa = 102 Pa. Hodnota barometrického tlaku rovná 760 Torr se nazývala fyzikální (resp. absolutní) atmosféra (atm). Převod: 1 atm = 760 Torr = 1,013 25 bar (přesně) = 101 325 Pa (přesně) = 1 013,25 hPa (přesně). Hodnota barometrického tlaku v různých výškách nad zemským povrchem je zhruba tato: ve výšce 680 m je tlak 933,3 hPa, 1920 m - 799,0 hPa, 3000 m - 700 hPa, 5 500 m - 500 hPa, 9000 m - 300 hPa, 11 000 m - 225 hPa, 16 000 m - 96 hPa, 212 000 m - 41 hPa.
tlak barometrický normální zn. bn. Platí: bn = 101 325 Pa = 1 013,25 hPa = 760 Torr. Původně byl definován jako hydrostatický tlak 1 mm vysokého svislého sloupce čisté rtuti, hustoty ? = 13,5951 103 kg/m3 při teplotě 0 °C a při normálním tíhovém zrychlení gn = 9,806 65 m/s2. Dnes je to hodnota konvenční
tlak celkový u tekutin součet tlaku statického a tlaku dynamického barometrického tlaku rovná 760 Torr se nazývala fyzikální (resp. absolutní) atmosféra (atm). Převod: 1 atm = 760 Torr = 1,013 25 bar (přesně) = 101 325 Pa (přesně) = 1 013,25 hPa (přesně). Hodnota barometrického tlaku v různých výškách nad zemským povrchem je zhruba tato: ve výšce 680 m je tlak 933,3 hPa, 1920 m - 799,0 hPa, 3000 m - 700 hPa, 5 500 m - 500 hPa, 9000 m - 300 hPa, 11 000 m - 225 hPa, 16 000 m - 96 hPa, 212 000 m - 41 hPa.
tlak dynamický tlak, kterým působí proudící reálná tekutina na relativně klidné těleso, které obtéká, nebo naopak tlakový odpor, který působí na těleso pohybující se v klidné tekutině. Pro ideální tekutinu by teoreticky platilo, že při průtoku ideální tekutiny kolem libovolného tělesa (proudění potenciální) nebo naopak při pohybu tělesa v klidné ideální tekutině by na těleso nepůsobil ani dynamický vztlak, ani odpor. To je tzv. d´Alembertovo paradoxon. Dynamický tlak proudící reálné tekutiny působí jednak proti pohybu (dynamický odpor), a také za určitých podmínek může způsobovat vztlak (využití v letectví). Dynamický tlak pd je dán vztahem pd = 1/2 ?.v2, kde ? je hustota tekutiny a v její rychlost. Dynamický tlak je roven rozdílu celkového a statického tlaku. Při sledování proudící kapaliny hovoříme o tlaku hydrodynamickém, u proudící vzdušiny (plynu) o tlaku aeorodynamickém
tlak statický tlak vyvozený tekutinou za relativního klidu. Je vyvozen tíhou kapaliny. U kapalin je to tlak hydrostatický, u plynů tlak aerostatický. Označíme-li ? hustotu tekutiny, h výšku jejího sloupce a g místní tíži (tíhové zrychlení), je statický tlak tekutiny roven p = h. ?.g. Význam má zejména u kapalin (tlak hydrostatický), u plynů pro jejich malou hustotu přichází v úvahu zpravidla jen při velkých sloupcích nebo u tlaku v ovzduší, který se využívá u vzdušných plavidel k jejich vztlaku (balony).
tlakoměry přístroje pro měření tlaku. Dělí se obvykle na vakuometry, jimiž se měří nízké absolutní tlaky a podtlaky, tahoměry pro malé podtlaky, manometry pro přetlaky, obecně
Token-busJe obdobou metody Token -ring, je však schopná pracovat v sítích se sběrnicovou a hvězdicovou topologií. To je možné díky tomu, že se postup předávání práva vysílat zpávy neodvozuje z posloupnosti fyzického propojení stanic do kruhu, alez takzvaného "logického" kruhu, do kterého si tato metoda řadí stanice sama.
TransduktorSpolečný název pro různé typy měničů elektrické energie, které pro svou činnost využívají řiditelných přesytek. Podle zapojení jsou to především magnetické zesilovače, regulátory, omezovače, řiditelné bezkontaktové spínače a měniče střídavého proudu, čidla pro galvanicky oddělená měření stejnosměrných proudů apod. T. se vyznačují velkou spolehlivostí, odolností při přetížení a mechanickou odolností. Umožňují galvanicky oddělené sčítání více vstupních signálů (stejnosměrných proudů). Pro velké rozměry jsou nahrazovány polovodičovými měniči.
TranzistorObecné označení pro polovodičovou součástku se třemi vývody, která je schopna zesilovat výkon. Název t. vznikl z anglického TRANSfer rezistor (proměnný odpor) a používal se převážně pro bipolární t.více na Wikipedia: Transistor
TriakNejběžnější typ obousměrného tyristoru. Je to vícevrstvá polovodičová součástka, která může spínat (uzavírat nebo otevírat průchod proudu) při obou polaritách hlavního napětí.více na Wikipedia: Triak
Trubice rychlostníJsou zejména trubice Pitotova a trubice Prandtlova. Statický tlak se v proudící tekutině zvětší o tlak dynamický, rovný pd = 1/2 (rv2), tedy o kinetickou energii objemové jednotky (při hustotě r). Na tomto zvýšení tlaku je funkčně založena Pitotova trubice (trubka), při jejím vložení do potrubí proti proudu vystoupí v ní sloupec kapaliny o výšku h, úměrnou celkovému tlaku (tj. statickému i dynamickému). Tuto tlakovou diferenci měří přímo trubice Prandtlova. Jako rychlostní čidlo lze použít také Pitotovu trubici teplotní. Termočlánkem lze měřit teplotní diferenci mezi studeným spojem, uloženým v boční dutině válcového tělesa se "statickou" teplotou a teplým spojem umístěným v čele tělesa a udávajícím "dynamickou" teplotu, která je proti statické teplotě větší o energetickou hodnotu 1/2 rv2 (kde r značí hustotu a v rychlost tekutiny).
Trubice VenturihoPevné průtokoměrné čidlo, tvaru protáhlé dýzy, na výtokové straně s táhlým nátrubkem (difuzorem), sloužícím k vyrovnání tlaků, což snižuje ztráty proti clonám nebo dýzám. Průtok se měří z tlakové diference.
TřeníFyzikální jev vyskytující se v mechanických systémech. Závislost t. na rychlosti pohybu dvou částí ve vzájemném dotyku je nelineární.více na Wikipedia: Friction
TřeníFyzikální jev vyskytující se v mechanických systémech. Závislost t. na rychlosti pohybu dvou částí ve vzájemném dotyku je nelineární.více na Wikipedia: Friction
tuhost zn. k. Tuhostí nějakého tělesa rozumíme jeho odolnost vůči deformaci vnější silou Fd. Lze ji vyjádřit podílem vnější síly (resp. výslednice vnějších sil) a deformační výchylky u, měřené ve směru působící síly v místě jejího působení. Při malých deformacích je tuhost konstantou tělesa: k = Fd/u. Tuhost je reciprokou veličinou k poddajnosti c. Jednotkou tuhosti je 1 newton na 1 metr = 1 N/m
Turbínový průtokoměrTurbinový průtokoměr využívá kinetickou energii kapaliny k uvedení rotoru do otáčivého pohybu rychlostí úměrnou střední rychlosti " v " kapaliny protékající příčným průřezem snímače. Otáčky rotoru jsou převáděny mechanicky převodovým ústrojím na integrační počítadlo nebo snímá elektronicky indukčním snímačem.
TyristorObecné označení pro bistabilní polovodičové součástky, které mají tři nebo čtyři vývody a jejichž základní strukturu tvoří čtyři polovodičové vrstvy (PNPN), k nimž mohou přibývat ještě další vrstvy polovodiče různých typů vodivosti.více na Wikipedia: Thyristor
TZBTechnické Zařízení Budov - obor zajišťující technické vybavení budov jednotlivými systémy, jako je EZS=Elektronický zabezpečovací systém, EPS=Elektronický protipožární systém a podobně.
účinnost zn. ?, míra využití energie, je to číslo, vždy menší než jedna, udávající podíl energie využité a vynaložené za stejnou dobu, tedy poměrem výkonu P2 a příkonu. Platí: P1: ? = P2/P1. Často se uvádí v procentech (%)
Úhlová frekvence(úhlový kmitočet) harmonického průběhu je veličina udávající, kolik jednotek obloukové míry (radiánů) urazí příslušný rotující vektor za sekundu.více na Wikipedia: Angular frequency
Úhlová rychlostDefinována u rotačního pohybu součásti nebo vektoru jako první derivace polohy cpvíce na Wikipedia: Angular velocity
UsměrňovačZařízení, které umožňuje řiditelnou přeměnu elektrické energie odebírané ze střídavé napájecí sítě na energii stejnosměrnou. U. se obvykle napájí z vícefázového oddělovacího transformátoru. Řízení toku energie se provádí řízenými ventily (např. tyristory, řízenými přesytkami, tyratrony, rtuťovými ventily), na jejichž řídicí elektrody se přivádějí zapínací impulsy synchronizované s napětím sítě a s řiditelnou velikostí fázového posunu.více na Wikipedia: Rectifier
váhy zařízení k vážení, tj. k měření hmotnosti, jako základní vlastnosti hmoty gravitační. Název pochází od slova „váha“, který je dnes nahrazen termínem „hmotnost“. Původně se slovem „váha“ rozumělo gravitační silové působení na tělesa, tedy dnešní tíha, protože o existenci hmotnosti nikdo kromě vědců neuvažoval. Na rovnoramenných vahách skutečně měříme vlastně tíhu (v beztížném stavu by se nedaly běžné váhy použít), vzhledem k tomu však, že na vážený objekt i na závaží působí prakticky stejné tíhové zrychlení, můžeme porovnávání tíhové síly nahradit porovnáváním hmotnosti a tedy měřením hmotností. Kromě vah rovnoramenných resp. nerovnoramenných, existuje řada systémů pákových založených na stejném principu porovnávání dvou tíh, při stejném tíhovém zrychlení. I když víme, že při vážení jde o komparaci hmotností, používají se staré termíny, jako váhy, vážení, závaží, přívažek apod. i nadále. Pokus o nahrazení termínu vážení termínem „hmotnění“ ztroskotal. Je nutno připomenout, že slovo „váhy“ je pomnožné. To znamená, že termín „váhy“ používá i pro pouhý jeden přístroj. Viz vážení, metody vážení, různé druhy vah. Kromě běžné metody komparace dvou hmotností používají se zpravidla při menších nárocích na přesnost systémy dynamometrické, kterými určujeme hmotnost z tíhy (tedy ze síly) tak, že hmotnost určíme dělením tíhy hodnotou místního tíhového zrychlení. Pro kompenzaci sil se používají pružiny např. šroubovicové. Tento druhý způsob vážení se od prvého liší zásadně v tom, že první metoda je nezávislá na místním tíhovém zrychlení, kdežto druhá dává výsledky závislé na místní hodnotě tíže. Dosud uváděné systémy vah využívají vlastností hmoty gravitační (těžké). Výjimečně (např. v beztížném stavu) lze využít také vlastností hmoty setrvačné
VektorPrvek vektorového prostoru definovaného nad tělesem skalárů (reálných nebo komplexních čísel). Vektorový prostor je neprázdná množina prvků (v.), ve které jsou definovány: jednotkový v., nulový v., opačný v. a dvě operace vyhovující komutativním, asociativním a distributivním zákonům — násobení skalárem a součet v. Prvky vektorového prostoru dimenze n jsou n-rozměrové v. Zapisujeme je ve formě uspořádané n-tice souřadnic v. v příslušné bázi vektorového prostoru jako řádkový nebo sloupcový v.více na Wikipedia: Vector
veličina stavová též veličina stavu, veličina intenzivní, intenzita, kvalita, veličina vyjadřující úroveň nějaké vlastnosti. Stavové veličiny jsou většinou neaditivní, na rozdíl od veličin extenzivních (kvantit). Příkladem je čas (někdy řazený do zvláštní skupiny jako veličina protenzivní), teplota, intenzita elektrického pole, intenzita zvuku aj. U stavových veličin se rozlišuje intenzita a interval. Pro některé stavové veličiny se obtížně stanoví měrové jednotky, tak se volí stupnice intenzit, u níž je jasná jednotka uspořádání. Interval je rozdíl dvou intenzit a má charakter kvantit (interval může být nulový). Pokud je možné stanovit jednotku intervalu intenzit, pak je vhodné takovou jednotku použít také pro intenzity.
veličina základní veličina, která v určité soustavě veličin, byla zvolena za základní. V SI je sedm základních veličin: délka, hmotnost, čas, elektrický proud, termodynamická teplota, látkové množství a svítivost. Bývalou soustavu CGS tvořily tyto základní veličiny: délka, hmotnost a čas
Velikost krokuVelikost kroku je úhel, daný konstrukcí a způsobem ovládání motoru, který odpovídá změně polohy rotoru po zpracování jednoho řídicího impulsu.
Vizualizační prostředíProstředí, sloužící pro komfortní obsluhu a sledování parametrů řídicího systému.
Vizualizační prostředíProstředí, sloužící pro komfortní obsluhu a sledování parametrů řídicího systému. Nejčastěji pracuje na platformě PC v prostředí MS Windows.
VstupInformační kanál systému, kterým informace vyměňované mezi systémem a jeho okolím procházejí pouze ve směru z okolí do systému. U regulačních systémů označujeme např. v. řídicí veličiny, v. poruchy apod. U řídicích systémů s číslicovou částí mohou být analogové v. i číslicové v. (použití převodníků Č/A, A/Č).
Vstupní signálSignál přivedený na vstup zařízení, prvku nebo systému.
výkon zn. P, výkon okamžitý definován diferenciálním podílem práce A a času t, tedy P´=dA/dt. Střední výkon (při nerovnoměrném přívodu práce) je dán vztahem P = DA/Dt. Je-li práce ve sledovaném ději odváděna, jde o výkon, je-li přiváděna jedná se o příkon. Jednotkou je 1 watt = 1W. Nějaké zařízení má výkon 1 wattu, vykoná-li se práce 1 joulu za 1 sekundu, 1W = 1 J/s. Viz měření výkonu elektrického proudu
VýstupOznačení informačního kanálu systému, kterým informace vystupují ze systému do jeho okolí. U řídicích systémů s číslicovou částí mohou být analogové v. i číslicové v. (použití převodníků Č/A, A/Č).
Výstupní signálSignál vystupující ze zařízení, prvku nebo systému.
zákon v přírodních a technických vědách je slovní nebo matematické vyjádření nějaké pravidelnosti mezi přírodními nebo technickými jevy
zákon Hookeův pro tah a tlak Původní znění: Deformace je úměrná napětí materiálu. Dnes je vyjádřen vztahem: e =s /E , kde e značí poměrné prodloužení (i záporné), rovné Dl/l (l je původní délka a Dl je prodloužení), s(sN) normálové napětí a E konstanta materiálu nazývaná modul pružnosti v tahu nebo v tlaku
zákon Hookeův ve smyku lze vyjádřit vztahem: g=t /G, kde značí g je poměrné posunutí (zkos), t (sN)tečné napětí a G konstanta materiálu zvaná modul pružnosti ve smyku
Zákon OhmůvJe-li elektrický vodič dostatečně ochlazován a jeho teplota se nemění, pak proud I procházející vodičem je přímo úměrný napětí U mezi konci vodiče. Veličinou úměrnosti je elektrická vodivost G, takže platí: I = G•U. Elektrická vodivost G je reciprokou veličinou k elektrickému odporu R, takže Ohmův zákon zpravidla vyjadřujeme ve tvaru: I =U/R.
Zákon PlanckůvEmise a absorpce zářivé energie může se dít jen po celistvých násobcích kvanta e = h•n, kde n je vlastní frekvence oscilátoru a h "účinkové kvantum", tedy Planckova konstanta h. Neplatí tedy klasický předpoklad, že energie se může sdělovat plynule.
ZesíleníPoměr amplitudy výstupního signálu k amplitudě vstupního signálu v ustáleném stavu. U lineárních členů je z. konstantní, u nelineárních členů je funkcí amplitudy vstupního signálu. Hodnota z. se vyjadřuje buď přímo, nebo jako tzv. zisk v decibelech. Je-li hodnota z. K, vypočítá se hodnota zisku ze vztahu.
ZesilovačZařízení určené k zesílení procházejícího signálu. V automatizační technice se nejčastěji používá elektronický z. sloužící k tomu, aby se malé hodnoty napětí, proudu nebo výkonu zesílily na požadovanou velikost. Signál se zesiluje na úkor energie dodávané z napájecího zdroje.více na Wikipedia: Amplifier
Zpětná vazbaZapojení, které přenáší část signálu z výstupu zařízení na jeho vstup. Je-li polarita přivedeného signálu taková, že způsobí změnu stejného smyslu jako vnější přivedený signál, jde o kladnou z. v., působí-li proti této změně, jde o zápornou z. v. Kladnou z. v. používáme u oscilátorů a v systémech, ve kterých chceme zvětšit zesílení. Zápornou z. v. využíváme v regulačních obvodech, stabilizátorech, při korekci nelineárních členů, ke zvětšení spolehlivosti systému apod.více na Wikipedia: Feedback
Žádaná hodnotaHodnota regulované veličiny, které se má dosáhnout automatickou regulací (viz řídicí veličina).